Znal jsem ji

                 celou

od konečků vlasů

až po vnitřní ctnosti

zamotané v klubíčkách

hejna mrouskavých motýlů

cítil jsem ji

v jejím dotyku

byla spousta nakažených

pijavic

i něžnost poupat co umírají

pannenskou oponou

v ústech měla krev ...

jako písek rozsypanou

do nekonečných dnů

a čárek, co

zbavují holé věty konců

nutí souvětí

nepodhlednout

jednoduchosti

předstírat

pohovory se spojkou

stála tam

kde dřív byla místnost bez stropu

 tak hlasitá

jak jen ticho může být

kryla se odhozeným nebem

a občas vzdechla

jak andělé ztráceli alergeny

z křídel

místo obrazů na stěnách

byla jen

rozbitá okna

a rozřezané záclony

v bledosti barev odměněných časem

byly tam portéty

zátiší

i snídaně v trávě

já ji pořád znal

pořád jsem věděl, že je to ona

cokoli

se v ten okamžik stalo

bylo jen pro nás dva

kdybych zemřel

rozplakal se

nebo odměnil nosné stěny svobodou

všechno to

by byl jen duet promočených

dlaní

jen našich dlaní

ano
znal jsem ji

kdybych si jen vzpomenul

odkud …