Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 23.12.
Vlasta
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Bitva u Domažlic 14. srpna 1431 - Vojenská mise v pozdním středověku - 1. pokračování
Autor: Derby (Občasný) - publikováno 15.1.2013 (19:00:00)

Bitva u Domažlic 14. srpna 1431 - Vojenská mise v pozdním středověku

                                     Fantasy povídka

     Derby

                                                            Část první

 

      Povídka využívá jisté mezery v historických dokumentech, týkající se střetnutí husitů s křižáky 14. srpna roku 1431. Tehdy se žoldnéřské vojsko dalo na bezhlavý útěk, když údajně uslyšelo rachocení jejich vozů a chorál "Ktož sú boží bojovníci", takže kališníci měli usnadněnou práci při pronásledování křižáků. K fantazijnímu vysvětlení, proč tak zděšeně prchali, jako by měli v patách ďábla, jsem napsal níže uvedenou povídku.

 

      Historický kontext k ní tvoří vynikající dílo autora webu www.bellum.cz  RNDr. et PhDr. Aleše Nováčka, Ph.D., který si čtenáři, zájemci o husitskou historii mohou vyhledat na internetu.        

 

      Všechny postavy, jména a situace pokud jde o 142. prapor oprav techniky v Klatovech a další děje jsou samozřejmě vymyšlené, jedná se o čistou fikci. Autor     

           

      * * * * *     

           

      Je příjemně teplý a slunečný den, pondělí 13. srpna léta páně 2012. Po víkendu opět první pracovní den v Dragounských kasárnách Klatovy za Drnovým potokem, kde je dislokován 142. prapor oprav vojenské techniky (ve zkratce 142. propr.), tvořící součást 14. brigády logistické podpory s velitelstvím v Pardubicích. „Klatovští dragouni“ začínají nový týden jako vždy výrobně opravárenskou činností bojových kolových a pásových vozidel, zbraňových systémů a ručních zbraní, které jsou ve výzbroji Armády ČR. Pracovní nasazení je vidět jak v rotě všeobecných oprav, tak i v rotě oprav speciální techniky. Pozadu nezůstávají ani další specializované roty. Předmětem úsilí je nejen nejmodernější vojenská technika, ale i starší bojové prostředky, jakým jsou například obrněný transportér OT-64 SKOT, kterážto zkratka znamená Střední Kolový Obrněný Transportér. V současné době jsou nahrazeny rakouskými pandury. „Otéčka“, jak se jim říkalo, jsou vyřazeny z výzbroje Armády ČR a v posledních asi čtyřech letech prodávány do zemí Asie a Afriky hlavně pro potřeby zdravotníků. Část oprav před exportem do uvedených zemí realizuje klatovský útvar, další opravy včetně moderních obrněných transportérů zajišťuje VOP CZ, s.p. Šternberk a Nový Jičín. Řeč je o jednom z posledních vozidel typu OT-64 SKOT. Do jeho primární výzbroje patřil velkorážný kulomet KPVT 14,5 mm a sekundární kulomet PKT o ráži 7,62 mm, umístěné ve střelecké věžičce střední části korby. Do tehdejší čsl. lidové armády byl zařazen jako výrobek československo-polské spolupráce s motorem Tatra a převodovkou Praga. Vyráběn byl v Polsku. Tolik stručné technické údaje.     

           

      V jedné z dílen opravárenské haly pokračují dokončovací práce na „veteránu“ obrněného transportéru OT-64 SKOT, který předminulý týden dopravili od jednoho vojenského útvaru. Mechanici se zaměřili na menší opravy pohonné jednotky, pětistupňové převodovky pro jízdu vpřed a jedním zpětným stupněm, spojky, renovaci některých dílů podvozku a pancéřové korby. Specialisté jej vybavili novou multifunkční radiostanicí, zařízením pro identifikaci, navigačním a informačním systémem včetně periskopického pozorovacího přístroje. Poté bude rozhodnuto, kdy stroj poputuje do jedné ze zemí Afriky jako zdravotní verze, s uvedenou výzbrojí na svou obranu. Po skončení oprav jej ještě vyzkouší určení vojáci na silnicích a v kopcovitém terénu. Certifikaci o plavební schopnosti a funkčnosti čerpadla včetně obou lodních šroubů získal transportér již předtím od zkušebních komisařů ve vojenském výcvikovém prostoru Březina u Vyškova. Vyjet z kasáren má příští den, v úterý. Kdo zkoušku uskuteční a na jaké trase, rozhodne velitel roty kapitán inženýr Jan Svoboda.     

           

      * * * * *     

           

      Den předtím – neděle 12. srpna 2012 odpoledne     

           

      Vedoucí praporčík jedné z rot oprav techniky jednatřicetiletý nadrotmistr Jiří Pánek a o rok mladší nadrotmistr Pavel Žák, oba absolventi bývalé Střední technické školy Ministerstva obrany v Moravské Třebové, se specializací od třetího ročníku na vojensko-technický blok - strojírenská technologie, konstrukce, provoz a opravy vojenské techniky, trávili odpoledne u počítače v Pánkově klatovské bytovce. Oba přátele spojovaly kromě zaměstnání u praporu zájmy o husitskou historii, teoretickou fyziku, vědecko-fantastický žánr, hraniční jevy a s tím spojené záhady.     

           

      V této chvíli si oba lámali hlavu nad dosud nevyřešenou otázkou překotného a panického úprku křižáckých vojsk 14. srpna roku 1431 v bitvě u Domažlic. Snažili se najít vysvětlení na internetových stránkách.     

           

      „Pavle, zabývám se touto mezerou v historii, jak víš, už nějakou dobu, zvláště poté, co jsem našel na webu www.bellum.cz, který nyní sledujeme, zajímavé údaje. Podíváme se na něj společně a řekneš mi svůj názor,“ komentoval článek Pánek. Poukázal na konkrétní stať Bitva u Domažlic 14. srpna 1431.   Všimni si tady toho              

 

      Všimni si tady toho,hovořil dál Jirka a položil prst na odstavec uprostřed stránky: ´Další průběh bitvy je poněkud zahalen tajemstvím. Hovoří se o ideálním příkladu „psychologického efektu“ v dějinách válek. Předsunuté oddíly křižáků, které v den bitvy 14. srpna ráno údajně zaslechly rachot nečekaně brzy se blížících husitských vozů doprovázený zpěvem chorálu „Ktož jsú boží bojovníci“, se začaly kvapem stahovat.     

            

      Tento manévr pak nadobro podlomil bojovou morálku zmatených a vystrašených vojáků hlavního sledu křižácké armády, začali masově opouštět svá postavení a v panice prchat k bavorským hranicím. Velitelům se jejich útěk nepodařilo zastavit a nakonec ani jim nezbylo, než se k němu přidat. Takto se údajně v přestrojení za prostého vojáka zachránil i sám Cesarini.´     

           

      „Nezdá se ti, že se tady skrývá nějaké tajemství? Ovšem, je pochopitelné, že v důsledku zmatených rozkazů nastal posléze chaos v řadách křižáckých vojsk, takže husitské voje měly usnadněnou pozici ve svém heroickém tažení.     

           

      Ale známe též Píseň o vítězství u Domažlic z pera tehdejšího účastníka bojů, historika a českého spisovatele doby husitské Vavřince z Březové, který se ve svém díle mimo jiné zmiňuje o této záhadě takto,“ pokračoval Pánek:     

           

      ´Když nám se totiž přiblížil     

      a na tři míle vzdálen byl     

      ten zhoubný národ pověstný,     

      tak nepřátelský, ničemný,     

      takovou hrůzou sevřeni     

      jsme všichni v náhlém zděšení;     

      tu naše síly mizejí     

      a prchá rada s nadějí,     

      země se třese v nás je třas     

      jen útěk hledal každý z nás     

      a ďábel sám je v patách všem     

      – jest ještě v Čechách vladařem.     

      My nemohli jsme bít se tam,     

      a tak jen útěk zbýval nám...´.     

           

      „Je zvláštní, že Vavřinec hovoří kromě o zemětřasu též o jakémsi imaginárním ďáblu, který je křižákům v patách. Samozřejmě účastníci této čtvrté křižácké výpravy považovali Čechy a jejich vojska po předchozích prohraných válkách za satanský národ, kterému je nakloněno samotné peklo. Ale přesto mě zaráží fakt, že většina křižáckých oddílů se dala na nezvladatelný útěk ještě dříve, než předvoj husitského vojska dorazil k předním řadám nepřátel. Víme, že tehdejší míle měřila v přepočtu dnešních zhruba jedenáct kilometrů a spisovatelem uváděné tři míle by obsáhly distanc kolem třiatřiceti kilometrů. Jiný historický zdroj uvádí vzdálenost mezi husity a křižáky pouze jednu míli, což by bylo jen asi těch jedenáct kilometrů. Je to opravdu podivné a nikdo z historiků neměl, dosud nemá, a jak to vypadá, ani v budoucnu nebude mít postačující podklady pro řádné objasnění celé situace.“     

 

   (Pokračování příště!)



Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter