NA PERONĚ
Seděl jsem na peróně.
Mám docela
rád nádraží,
možná proto, že
tu lidi mají
aspoň nějaký
cíl
své cesty
do pryč
Překvapilo mě, že
jako jedinej nevypadám
jako cestující.
Byl tam kluk co měl obrovskou krosnu,
šusťák a podkolenky,
byla tam stará babča s šátkem,
obrovskou kostkovanou taškou,
a hůlkou
máma s dítětem, který se jí
pořád točilo kolem
ruky a ona na něj nereagovala,
koukala směrem,
odkud má vyjet vlak
a jen malinko otevírala
rty
(asi si zpívala).
Všichni měli své úkoly
Svůj život
A směr
Ale Já jedinej
jsem nevypadal
jako cestující.
Nevyhlížel jsem vlak
Ani nekoukal
Na hodiny
Možná proto,
že jako
jedinej
jsem neměl
cíl.
Přijel vlak
Já nastoupil
a
ODJEL …
***
POEZIE jako vražda
Rád píšu pod sebe
Jsem báSník
báSník s velkým „S“
Psát, že jsem Básník s velkým „B“
By bylo trapný
To ať píšou jiní
KRITICI BEZ LICENCÍ NA PRAVDU
Špatnej básník
Je horší než masovej vrah!
Masovýho vraha chytěj, odsouděj,
Ochočej
Zvedne náklad novin
V ulicích je míň lidí
a on z věznice píše chytrý pamflety na denní světlo
Ale co s básníkem?
Ve 21. Století?
Je svoboda slova
Není proti komu bojovat
A když jo
Tomu dotyčnýmu je to jedno
Co s básníkem v době
Kdy internetem můžeš šířit
každou blbost co TĚ napadne?
Já osobně se přirovnávám
ke standartním vrahům
Nejsem žádnej masovej
ale průměrnej killer
· Nůž v průchodu / a 5 let nepodmíněně
Zase je noc
sedím v koutě u notebooku
a páchám další zločin
do Wordu
Ráno mne odsoudí
i moji nejbližší
