NENA KERNER, LP „NENA“ 1984

V překladu něco jako bavička Gertruda Zrnitá, G Peckovitá, bod G mihotá na zpěvačce s kávovým zrnem a bavičkou extra citlivou a znalou, zkrátka a dobře der Besen, ženská metla v rockově baladickém pobavení, již DJ Yoda dokonale umístil do preparátů cut´n´paste výbuchů a výbušek ve své disco přehlídce z 80. let, třeba okoštoval nebo by chtěl Eintopf mit Nena? Edition 80´s DJ Yoda Rock On.

KINO

Každý večer ve stejnou dobu

jsem přichystaná na film před kasou

na ten hvězdný třpyt z Hollywoodu

Humphrey Bogart s obtaženým kabátem a kloboukem – naprosto jasné

Dali byste si příběh s Marilyn

nebo spíš s Jamesem Deanem?

Já očekávám happy-end

v objetí s Cary Grantem – naprosto jasné

O půlnoci vysedávám v kinu

o půlnoci běží poslední program

o půlnoci vysedávám v kinu

a omrknu si tam všechno

V řadě sedadel od jedničky do desítky

mohu spatřit lidi mrtvolně bledé

za mnou v horních řadách

zase nacházím hezkou obludu – naprosto jasné

Celou noc pocit děsu na dlouhatánském ostří nože

straší tu zombie i lidojedi

do kina přišel účinkovat sám ďábel

věděla jsem jedině, co dělám – no a nic mi není jasné

O půlnoci vysedávám v kinu

o půlnoci běží poslední program

o půlnoci vysedávám v kinu

a omrknu si tam všechno

VOLLMOND (ÚPLNĚK)

Večer zapadá slunko

vyjde měsíc, já budu plná elánu

a noc na mě volá na plnou hubu

Pak musím fungovat, já nemohu usnout

dáme si spicha na liduprázdných ulicích

a noc bude mladá tak jako my

Dneska je úplněk a noc volá na mě

pojď se mnou tančit a dám ti za to polibek

dneska je úplněk, úplněk plný sil a siločar

Kouzlo platí jenom jednu noc

tančíme za východu slunce

a letíme na měsíc

Dneska je úplněk a noc volá na mě

pojď se mnou tančit a dám ti za to polibek

dneska je úplněk, úplněk plný sil a siločar

NUR GETRÄUMT (JEN SE MI TO ZDÁLO)

Jsem tak sama

a chci bejt s tebou

koukám se na tvou ruku

už jsem ji rozeznala od ostatních

bolí mě hlava, zavírám oči

lehnu si na zelenou trávu a něco ti vysvětlím

Nic jsem dnes nepropásla

vždyť se mi o tobě jen zdálo

už dlouho jsme se neviděli

jednou se za tebou vypravím

všechno, co chci po tobě, myslím tak, jak říkám

a jsem totální popleta

zblázním se od radosti, když se mi to dnes povede

Jsem už celá vzrušená

půjdu za tebou

a tvé pohledy mě štvou

protože myslí furt jenom na tebe

INDIANER (INDIÁNI)

Indiáni jako ty a já

jsou siláci a nebojí se ničeho

my jsme stateční, my jsme šibalové

jako jsou indiáni – howgh

Na válečné stezce, ve stanu Vigvamu

indiáni nic neplánují

my jsme stateční, my jsme šibalové

jako jsou indiáni – howgh

TANZ AUF DEM VULKAN (TANČI NA SOPCE)

Andělé se nepoflakují (neexistuje pro ně doba snížené pracovní schopnosti)

sny nejsou nepromokavé

dobří duchové nemají šanci

čarodějky nejsou z azbestu

Pojď na samotný vrchol

tanči na sopce

pojď na samotný vrchol

tanči na sopce

Slyším, jak naproti někdo kráčí

připravený na poslední nadechnutí

poslední dny má sečteny

poté sopka ovládne svět

Pojď na samotný vrchol

tanči na sopce

pojď na samotný vrchol

tanči na sopce

99 LUFTBALLONS (99 LÉTAJÍCÍCH BALÓNŮ)

Jestli máš pro mě trochu času

pak zazpívám svou písničku tobě

o 99 balónech vznášejících se

po určené trase vstříc obzoru

snad si vzpomeneš hned na mě

pak zazpívám svou písničku tobě

o 99 vznášejících se balónech

a že něco tady vzniká z něčeho

99 povznášejících balónů

na své trati za obzor

držel se ufounů ze všech živých

a proto vyslal generála na misi

s pilotní letkou za zády

aby zatroubil na poplach, a kdyby vážně nastal

bylo by u toho přítomno na obzoru

jen 99 povznášejících balónů

99 tryskáčů

každý z nich byl velký bojovník

a čekali na rozhodnutí kapitána Kirka

ten udělal velký bengál, né velký ohňostroj, jak usoudil Jirka

sousedi nic nepobrali

a cítili se proto hned tak namíchnuti

z toho střílel člověk na obzoru

na devětadevadesát povznášejících balónů

99 jmenovaných ministrů války

jedny zápalky a kanystr s benzínem

čekaly na šibalské lidi

už zavětřili tučnou kořist

volali: chceme válku a chtěli moc

člověče, kdo tohle jenom vymyslel

že to jednou zajde tak daleko

proti nevinnosti 99 povznášejících balónů

99ti-letá válka

nenechali v ní žádný prostor pro vítěze

ministr války už neexistuje

a také žádní piloti v tryskáčích

dneska obcházím svůj rajón

vidím svět ležící v troskách

našla jsem jeden povznášející balón

myslím na tebe a nechávám ho, ať letí výš

EINMAL IST KEINMAL (JEN JEDNOU NEMÁ VÝZNAM)

Vyzvednul to opotřebovanej

začni zase od předu

počkej na něžnou ruku

oheň ještě nevyhasnul

Jednou, to není nikdy

Jednou, to nemá žádný valný význam

Volání do jiné země

cíl přitom není známý

je čas nechat tě jít jinam

setkání je znovu v krátkosti

Jednou, to není nikdy

Jednou, to nemá žádný valný význam

ZAUBERTRICK (KOUZELNICKÝ TRIK)

Tajné pohledy

tajné pohledy pronásledují mou duši

tajné pohledy mě dohánějí k iluzi – až k přeludu v jejich dovednosti kouzla

Lákavá slova

lákavá slova mi šeptají známá jména

lákavá slova mi ukazují cestu – kudy vede

Pojď sem, ovládám kouzelnickej trik

Je fais des reves en plastique

(sny mám ukotveny v plastice)

nastup sem, já ovládám kouzelný trik

ce sont les reves en plastique

(ve kterém jsou sny ukotveny v plastice)

Zářící světla

planoucí barvy deformují tváře

troufni si jít po cestě c´est plastique, je krášlící plastika

c´est fantastique je fantasticky napínavá

Pojď sem, ovládám kouzelnickej trik

Je fais des reves en plastique

(sny mám ukotveny v plastice)

nastup sem, já ovládám kouzelný trik

ce sont les reves en plastique

(ve kterém jsou sny ukotveny v plastice)

SATELLITEN-STADT (SATELITNÍ MĚSTEČKO)

Znáte satelitní městečko

kde se do všeho střílelo

s hospodou a supermarketem

s kinem, s kadeřnictvím a parkem

Tady bydlí člověk kosmonaut

jako průkopník na svém ranči

světelné roky vzdálený od domova

den co den, den co den na jednom fleku

V satelitním městečku

město satelit

v satelitním městečku

jako ledovec studí a je kluzké

Tohle je město budoucnosti, svět

z oceli a betonu, co vydrží věčně

tohle je město budoucnosti

které má všechno, jen ne lidské teplo

Satelitní město

satelitní město

satelitní město

jako ledovec studí a je kluzké

ICH BLEIB´ IM BETT (ZŮSTANU LEŽET V POSTELI)

Zůstanu ležet doma

zůstanu v posteli

svět je tak hektické splašené hřiště

tady je tak pěkně

nic mě dnes neláká ven

každá akce by tam byla stresující

mám pauzu ve vysílání:

zůstanu prostě v posteli

Darujte někomu moje boty

darujte někomu můj oblek

nepotřebuju mít šaty

já zůstanu v posteli

nic mě dnes neláká ven

každá akce by tam byla stresující

prodejte moje auto:

já zůstanu v posteli

Leonid Brežněv mě touží vidět

Hruška hoduje na mou počest

Stones mi hrajou před barákem

a vojáci tančí balet

ale víte, nic mě dnes neláká ven

Ronald Reagan je na telefonu:

tak to zůstanu v posteli

Svět je tak hektické splašené hřiště

tady je tak pěkně

já zůstanu ležet doma

já zůstanu v posteli

LEUCHTTURM (MAJÁK)

Půjdu s tebou tam, kam chceš

klidně až na konec tohoto světa

k moři, na pláž, tam kde svítí slunce

chci být s tebou někde sama

Tak pojď, doprovázej mě, můj maják a znamení

mohli bychom se dívat na svět z vejšky

ponorka nás tady naloží

a ty budeš můj kapitán

Nastupme na palubu a pojďme se svézt

potopím se stejně jako ryby hloubš

zabouchnu všechny dveře

a odeženeme časové údaje na moři

Hej drž se pevně, ponorka se potápí

hned zapadá slunce

věřím, že jsme teď pořádně daleko

protože už nespatřím maják

NOCH EINMAL (JEŠTĚ JEDNOU)

Stále znovu říkám, co jsem nikdy jindy neřekla

a pak to opakuju ještě jednou

ještě jednou a stále dál

A když stokrát mezi námi nebylo nic

udělám to ještě jednou

ještě jednou a stále dál

Zase znovu se pokouším zjistit

že zase znovu na to zapomínám

zase znovu se spoléhám sama na sebe

a zase znovu se zamilovávám

A dělá mi to zase dobře

a zase mě to trápí

a je to nějak potřeštěné

a je to nějak v pohodě

Zase znovu si natluču ten jemný ciferník

a zase pak vstanu a jdu dál

ještě jednou, ještě jednou

A když se stokrát ztratím

zase hraju ještě jednou

ještě jednou a stále dál

Zase znovu se pokouším zjistit

že zase znovu na to zapomínám

zase znovu se spoléhám sama na sebe

a zase znovu se zamilovávám

A dělá mi to zase dobře

a zase mě to trápí

a je to nějak potřeštěné

a je to nějak v pohodě

„NEW FUNKY NATION“ OD BOO-YAA T.R.I.B.E. (NOVÝ NÁROD FUNKY)

Tenhle rým je můj a žiju s ním, abych ho dával, takže nový národ funky může dosáhnout na vrchol, pochopte plán, co je na programu, pro všechny národy udeří tenhle jam, celý národ pod účinky melodie, to byl první krok, tak teď je ideální čas vyrazit do ulic s novým národem funky, s novou formací, zesilte bass pro spojení… musíme spolu dobře vycházet, abychom tu žili dlouho, tak rádi zapařte na ten Boo-Yaackej song, potom možná pochopíte hru, Ganxsta maluje obrázek, aby vám ho zarámoval do myšlenek, přemýšlejte o tom, pochopte a učte se… zahráváte si s ohněm, spálí vás, Ganxsta to zná, protože to mám za sebou, pořád hledám něco, co k tomu sedne, co se přitom dá použít… do kapsy zastrčím pistoli, protože jsem tvrdohlavý a na dně, tenhle jeden MC nebude na otravu, měl by si dát majzla na potíže, to zjišťuju a do toho se pustím, tak teď je ideální čas přistoupit k téhle jam… aby si tady nová generace vyprosila nářez, tohle je nářez pro novou generaci funky

MOHL BY BÝT LEPŠÍ

MOHL BY BÝT LEPŠÍ

NOVÝ NÁROD FUNKY

NOVÝ NÁROD FUNKY

MOHL BY BÝT LEPŠÍ

MOHL BY BÝT LEPŠÍ

Do dalších lidí to hustím, text, sponka, výstřižek, nálož už tiká, zatímco hodina po sklenici odtéká, mařit čas ve scéně zločinu, byl to jen tvůj rým, co MC´s udeřili na placu tak odporně nevyrovnaném, hele sleduj, já dovedu zatočit s pitomcem v kaluži… uklidním tvou prdel… pošlu tvou prdel zase zpátky do školy, do staré školy… ustup, zatím dosáhnu na věšák… vezmu si klobouk a zase ho sklopím… mám pro funk tenhle rozpor, vymyslel jsem si to, další vzkaz od Ganxsta, který ho posílá, dovolte ať je lekcí pro ty, co tápou… vojáci Boo-Yaa zabalte ´O´, řekněte jim, kdo je to ´O´… jednička je Mobsta Bass, co dovede s hudbou vykrášlit show, pověsí MCho chudáka starýho na ostrou hranu útesu a nechá ho klesnout, my ho můžeme donutit hrát ruskou ruletu… ukažte nám spoušť a my jí zmáčknem… není čas plýtvat roli ani mikrofon… všichni spolu musíme vystupovat jednotně… zesilte bubny… závistivci žádnej nedostanou od Godfathera, K.O.D., E.K.A., Roscoe, The R?DD a ´O´ dupnou na ostatní, tak tady je vaše výzva, tohle je pro novej národ funky

MOHL BY BÝT LEPŠÍ

MOHL BY BÝT LEPŠÍ

NOVÝ NÁROD FUNKY

NOVÝ NÁROD FUNKY

MOHL BY BÝT LEPŠÍ

MOHL BY BÝT LEPŠÍ

Musíme pokročit, protože novej národ funky je připravený do akce a ozbrojený přímo z funky hospodářství a z darů farmy… ano… víme, že se s tím nemůžete smířit, tohle je pro národ, aby to ochutnal, ´O´ představ nám novej funky bass, světla… kamera… vražda… byl to Riddler, kdo to celé dal dokupy… pochopte moje požadavky, další funková skupina… byla přemožena jako tekutej písek, nedovol abychom tě napálili… zatraceně, další blbá ukázka… mám zprávu, kterou chci dát lidem… a je o tomhle novém funky tempu, tu musíte mít… zrušte své staré zvyky nebo na jinej národ se tajně napojíme a vyfoukneme mu plán… zjišťujete, že konfrontuju národ, ale musíme pokročit dál a kupředu, novej národ funky je znovuzrozený, předveďte nám nové funky na hudební rohy, jsme připraveni k nástupu, a je připraven novej funky národ šlapat? …Ano, jsme připraveni burácet, tak teď to víte… život tu má to svoje omezení… tohle je pro novej národ funky

Já zaručuju věrnost funku

Spojeným národnostem funky

a veřejnosti, pro kterou znamená, že nový

národ je teď v našich rukách, my

jsme jedinci se svobodou a s funkem pro všechny

MOHL BY BÝT LEPŠÍ

MOHL BY BÝT LEPŠÍ

NOVÝ NÁROD FUNKY

NOVÝ NÁROD FUNKY

MOHL BY BÝT LEPŠÍ

MOHL BY BÝT LEPŠÍ

ICE MC – CINEMA (Kino, dost husté představení, přímo na Oscara)

Hej ty!

sleduj, představení zrovna začíná

Máš už porci popkornu?

Tak tancuj!

John Wayne

Eddie Murphy

Alain Delon

Mickey Rourke

Woody Allen

Sean Penn

Marilyn Monroe

Whoopy Goldberg

Fred Astaire (ooh!)

Kim Basinger (ooh!)

Clark Gable (ooh!)

a Raquel Welch (yeah!)

Sylvester Stallone (ooh!)

Peter Cushin (ooh!)

Marlon Brando (ooh)

a James Dean (yeah)

Charles Bronson (ooh!)

Robert Redford (ooh!)

Grace Jones (ooh!)

Jean Paul Belmondo (yeah)

Schwarzenegger (ooh!)

Bette Davis (ooh!)

Chris Balanbois (ooh!)

Greta Garbo (yeah)

Ki-ki-ki-ki, kino

bi-bi-bi-bi, bijásek

ki-ki-ki-ki, kino

raz – dva – tři – čtyři

Ki-ki-ki-ki, kino

bi-bi-bi-bi, bijásek

ki-ki-ki-ki, kino

V životě mám rád hýření, pulsování

a na holku, že jsi to právě ty, dostávám choutky

a k tomu tancovat a užívat si romantiku

další obor, kterej mám rád, je herectví

Umím to dělat, tak mě neobviňuj

na rozdíl od Racqua E., já cucám rád müsli

protože vyhrávám, já nejsem ztracená existence

když dojde na mě, jsem i přes prohibici nasávající pijan

Chtěl jsem si dát horor, ale ten nastane zítra

a takový film si musím jít vypůjčit

na rozdíl od kina, dovedeš milovat lidi?

Vybafne to z místa, kde stojím, na všechny z vás

Buďme slavní, a to přímo hojně opulentně

víš, já se trochu nadnáším, myslím, že jedu na maximum

tuplované dobré zážitky

jsou pro mě všechny typy holek s hezkou tváří

Ki-ki-ki-ki, kino

bi-bi-bi-bi, bijásek

ki-ki-ki-ki, kino

Robert De Niro (ooh!)

Dustin Hoffman (ooh!)

Sean Connery (ooh!)

a Roger Moore (yeah)

Ian Flemming (ooh!)

Christopher Reid (ooh!)

Lou Ferrigno (ooh!)

Clint Eastwood (yeah)

Mastroianni (ooh!)

Al Bestasordi (ooh!)

Boris Curlow (ooh!)

a Bruce Lee (yeah)

Chuck Norris (ooh)

Laurel & Hardy (ooh)

Charlie Chaplin (ooh)

Ice MC (yeah)

Ki-ki-ki-ki, kino

bi-bi-bi-bi, bijásek

ki-ki-ki-ki, kino

raz – dva – tři – čtyři

Ki-ki-ki-ki, kino

bi-bi-bi-bi, bijásek

ki-ki-ki-ki, kino

Člověk spí a já s ním zatočím

jenom z toho, že nosím černou pleť, má spratek tendenci zabíjet

ale, ale, hochu, říkám ti, tvůj čas vypršel

velký šéfe, řekl mi, můj vliv mrzutosti skončí v třeskutosti

Bang, bang, a byl pryč

pamatuješ si u dámy ty ladné lodičky? 

Práce pokračuje dál, tak mě poslouchej

poroučím si a dopřeju si dvě tequilly s dámou

Holky vzdychají, to je zážitek milenec

ale ve hře je další muž

říká: „no tak neplač, ber to lehce,

to je jediný způsob, jak mě můžeš potěšit.“

Hej koťátko, jen odpočívej

dělej svou existenci šťastnou, jeď vždycky na doraz

a on to pro ní bez pardónu udělal, jak se asi cítí?

já budu zabiják, milenec je tak opravdový

John Wayne

Eddie Murphy

Alain Delon

Mickey Rourke

Woody Allen

Sean Penn

Marilyn Monroe

Whoopy Goldberg

Fred Astaire (ooh!)

Kim Basinger (ooh!)

Clark Gable (ooh!)

a Raquel Welch (yeah!)

Sylvester Stallone (ooh!)

Peter Cushin (ooh!)

Marlon Brando (ooh)

a James Dean (yeah)

Charles Bronson (ooh!)

Robert Redford (ooh!)

Grace Jones (ooh!)

Jean Paul Belmondo (yeah)

Schwarzenegger (ooh!)

Bette Davis (ooh!)

Chris Balanbois (ooh!)

Greta Garbo (yeah)

Ki-ki-ki-ki, kino

bi-bi-bi-bi, bijásek

ki-ki-ki-ki, kino

raz – dva – tři – čtyři

Ki-ki-ki-ki, kino

bi-bi-bi-bi, bijásek

ki-ki-ki-ki, kino

Ki-ki-ki-ki, kino

bi-bi-bi-bi, bijásek

ki-ki-ki-ki, kino

raz – dva – tři – čtyři

Ki-ki-ki-ki, kino

bi-bi-bi-bi, bijásek

ki-ki-ki-ki, kino

James Dean (ooh!)

Charles Bronson (ooh!)

Robert Redford (ooh!)

Grace Jones (yeah)

Brigitte Bardot (ooh)

Sophie Loren (ooh!)

Schwarzenegger (ooh!)

Bette Davis (yeah)

Chris Balanbois (ooh!)

a Greta Garbo (yeah)

Robert De Niro (ooh!)

Dustin Hoffman (yeah)

Sean Connery (ooh!)

Roger Moore (ooh!)

Ian Flemming (ooh!)

Christopher Reid (yeah)

Mastroianni (ooh!)

Al Bestasordi (ooh!)

Boris Curlow (ooh!)

a Bruce Lee (yeah)

Chuck Norris (ooh)

Laurel & Hardy (ooh)

Charlie Chaplin (ooh)

Ice MC!

KAREL KRYL: ANDĚLSKÁ POVÍDKA

„Už bude nebe?“ tázal jsem se anděla, který mě vedl za ruku, mačkaje mi přitom snubní prsten na prsteníku na vedlejší malíček. „Kde je nebe?“ ptal jsem se, neboť jsme již celou věčnost sestupovali. Níž a níže, už nebylo světla v oné závratné šachtě. Já – a mlčenlivý anděl.

Do pekel, říkal jsem si, andělé nevodí; a kdybych se snad i zeptat chtěl, anděl, ten můj, byl němý jako věčnost. Měl měkkou ruku bez mozolů, jemnou, pevnou a jistou ruku profesionálního hráče pokeru.

„Kde jsou hvězdy, tam je i nebe...“ pronesl jsem, znova v očekávání ticha. Vždyť už tolikrát jsem se tázal – a vždy bez odpovědi. K mému překvapení se ozval andělův hlas, blízko, blizoučko u mého ucha.

„Všude je nebe“.

„I dole?“

„Dole nebo nahoře; to záleží na tom, jak se točí Země.“

„Země – je taky hvězda?“ zeptal jsem se.

„Země    –    b   y   l    a     hvězdou.“ na to anděl.

„A už není? Co udělali se Zemí, že není hvězdou?“

„Sebrali jí lásku.“ odvětil anděl. „Prodali lásku. A hvězda bez lásky není hvězdou.“

Chvíli jsem mlčel. Vrtalo mi to hlavou.

„Myslíš, že Země je bez lásky?“

„Nemyslím. Vím.“

„Ale – vždyť kdekdo mluví o lásce! Rozhlas plný lásky, televize přecpaná láskou, básníci píšou, pěvci pějí, politici mluví o lásce – a ty řekneš Země je bez lásky.“

Odkašlal si. Nikdy jsem nečetl, že by andělé kašlali, ale třeba se tam dole na Zemi, vlastně nahoře na Zemi, nachladil. Pak hlesl přestručně: „Vše.“

Sestupovali jsme mlčky. Nedalo mi to po chvíli a otázal jsem se znovu:

„Odkud víš, že Země je bez lásky? Všichni přece milují. Nebo – alespoň chtějí – milovat.“

„Chtějí – milovat... Hmm...“ pravil anděl, „možná, že chtějí. Ale nemilují.“

„To ani já jsem – nemiloval?“ Anděl mlčel. Nedal jsem se odbýt:

„A dříve? Milovali?“

„Někteří snad. Ale sotva někdo. Na prstech by se to dalo spočítat.“

„Vy andělé jste maximalisté.“ prohlásil jsem drze.

Anděl mlčel. Pod námi se začalo jasnit. Pohlédl jsem na svého průvodce; měl overal a ochrannou přilbu z plexiskla, vypadal jako stavbyvedoucí, vracející se ze šichty. Otázal jsem se:

„Proč máš tu přilbu?“

„Abych si neodřel svatozář.“ odvětil.

„To spíš, aby ti ji neukradli. Tam na Zemi...“ prohlásil jsem drze, čekaje, že mě okřikne.

Ale anděl mlčel, mlčel a mlčel. A když se objevily první stromy, usmál se:

„To je rajská zahrada. Chceš jablko?“

„Nechci,“ povídám, „Adam pojedl a dostal vyhazov... Jsou tu taky Evy?“

„Proč?“ na to anděl.

„Hm. No – láska a tak... Když na Zemi není láska, tak aspoň tady, ne?“

„Láska!“ – usmál se soucitně; „to není těch pár směšných pohybů a vzdechů. Láska – to je orgasmus v mozku.

Láska je stav duše.“ Odmlčel se.

„Nešlo by si odpočinout?“ povzdechl jsem, „bolí mě nohy“.

Anděl neřekl nic a sedl si na mez. Na větvi nad námi zavolala rajka, pod ním, v zákoutí mezi keři černá lyra ocasních per. Lyrebird, ten nejplašší z australských ptáků.

„Dopravní prostředky tu nejsou žádné?“ zeptal jsem se, masíruje si lýtko.

„Ne, ale taky žádné návaly v tramvaji a žádné přirážky od taxikářů.“

„Dá se tu něco koupit? K jídlu, myslím.“ A anděl na to:

„Nedá. Ale můžeš si vzít. Co chceš.“

Rozhlédl jsem se, co bych si vzal. Ale jablka já nerad a nic jiného nebylo.

„Takhle kus vepřovýho,“ povídám, „by koplo.“

„U nás se tvorové nezabíjejí. A syntetické prase jsme ještě nevymysleli. Byl tu jeden, ale vymýšlel s tím syntetickým vepřovým atomovku. Tak je teď o kousek výš.“

„Myslíš, jako v pekle?“ tázal jsem se, poněkud dezorientován.

„Nikoli. V očistci.“ povídá anděl. Sundal přilbu a přičísl si pěšinku, odsunuv předtím svatozář stranou.

„Anděli, pověz, co je v očistci?“

„V očistci? ... Hm, tam se pyká.“

„Pyká? ...Poslyš, jak se pyká za lehké hříchy? Víš, myslím, ...když tam úplně dole, vlastně úplně nahoře týrají lidi, znásilňují ženy, a tak...?“

„V očistci“ vysvětloval anděl trpělivě „sedí lidé na nekonečných zasedáních, kde se povinně a nepřetržitě slaví a oslavuje. Duši ti naplní sliby – a ty čekáš na splnění – ale nikdo je neplní; není totiž nikdo, kdo by je splnil. Týrá ti duši, když nikdo za nic nemůže a nikdo za nic nezodpovídá. Taky nemůžeš spát, protože se ti zdají sny o slavení, a o tom, jak kde koho zastihnout, kdo už konečně rozhodne o splnění. Probudíš se – a znovu slavíš.“

„A partaje mají taky? A předsedy?“ A anděl opáčil:

„Mají. A taky aparát. Ale ten taky nic nemůže a za nic nezodpovídá. A kdybys chtěl reptat, letíš nahoru.“

Anděl chroupal jablko a vyplivoval zrníčka.

„A peklo?“ povzdechl jsem, „Jak vypadá peklo?“

Anděl mlčel. Pak dožvýkal, utřel si ústa rukávem a řekl s úsměvem:

„To už jsi zažil. Jdeme odtamtud.“

Victor Hugo – Serenáda

Proč naslouchat zrána

písni skřivaní?

Tvůj hlas nad skřivana

něžněj vyzvání!

Nechť Bůh záři hvězd dá

mračny zastříti:

nejjasnější hvězda

v očích září ti!

Nechť sta květů květen

v lukách rozvije:

nejkrásnější je ten,

jenž v tvém srdci je!

Onen skřivan z jitra,

ona hvězda hvězd,

ono poupě nitra –

vroucná láska jest.

(květen 1838)

KAMIL MAŘÍK: „RAY CHARLES HRAJE NA PIÁNO“

Po schodech

slepý vidoucí,

vidoucí slepý,

pomalu,

pomalu

jak hvězda, mající čas

celou noc,

pomalu,

vidoucí slepý

jde proti reflektorům

tmy, –

najednou úsměv,

už nás objímá.

Vidoucí slepý –

v té chvíli věříme,

že vidí i nás v předposlední řadě,

protože my jsme to,

pro které začal zpívat.

Že vidí i ty v první řadě,

protože chtěj nechtěj,

vždycky nějaká řada

bude první.

Nohama dupe jako kovadlina,

rukama probírá se po klávesách,

na čele pot jak po vagónu

uhlí

a hlas,

jako když pohádky se

kladou na polštář,

aby se rozuteklo zlo

a moudrost dosáhla,

kam až to nejdál jde.

Oči,

kterýma nevidí,

ruce,

na které nevidí,

klavír,

na který nevidí,

hudba,

která to všechno pospojuje

a kterou vidíme se,

hudba,

my

i on.

Vidoucí slepý

tak nás objímá.

Jen velkým dáno vidět

celou pravdu.

Ray koukl muzice pod sukně

a od té doby je to

milostné kočkování.

Tma netma,

hlavně, že je

láska.

Hraje

a je mu jedno,

že ti z prvních řad

chtějí tu vidět

zoologickou zahradu

nebo panoptikum

se vzácným exemplářem

opice,

hrající na piano.

A je mu jedno,

že ti pitomci

zítra budou vzdychat

pro své známé, zatímco dnes je

souží hic, odejít nelze,

a žízeň...

To až potom,

až budem všichni

pod peřinou funět

jak dobře zaběhnuté

domácí mechanismy,

až potom,

až vzdychajíce budem

všude kokodákat

o slepých zázracích,

sedne si,

ruce v klíně,

sám.

Ale to nikdo neuvidí.

Ani on.

Najednou zakleje,

veliký vidoucí slepý,

ráno mu řeknou, že je ráno,

a on uvěří, že svítí slunce.

Pomalu,

pomalu

půjde do večera,

aby zas čouhl

muzice pod sukně

uprostřed reflektorů tmy

...a jedem!

Chytne piano

jak králíka za uši

...teď ukaž,

co je v nás...

šílená jízda

jízdní dráhou hudby,

formule jedna.

Až na doraz

a všemi póry těla lidského,

tisíce očí

do všech světa stran.

A jedem! ...

BEASTIE BOYS: „EGGMAN“ (Vaječný rošťák) 1989

Díval jsem se z okna a zahlédl jeho pleš

běžel jsem do lednice a vytáhnul jsem vejce

mířil jsem na něj ze své pozice, neměl žádný vlasy

vymrštil jsem po něm ránu a on jí schytal tam

sledoval jsem kabriolet za jízdy v přestřelce

nabil jsem prak a vystřelil jsem jedno

on zdrhal a zjistil, že u sebe nemá nic

držel jsem ho v šachu s mojí vaječnou puškou

vejce, jako symbol života,

vnikám do tvého domu a krotím ti manželku

vytasil jsem pušku, on si myslel, že to je vtip

na tvář jsem mu tlačil spoušť, byl v ní jen žloutek

prošacoval jsem mu kapsy, sebral jsem mu všechnu hotovost

zmizel jsem a nechal jsem ho tam napospas s vaječným knírem

slabochů je k mání na trhu za krejcar tucet

a když říkám tucet, víš hned, co myslím, hochu

Pan Vajíčko Humpty Dumpty bylo korpulentní vejce

hrálo si u zdi a potom si zlomilo nohu

vyhodil jsem ho z vokna, tři minuty jsem ho vařil

strefuje rastamana, lamentoval na mě: „sražená krev!“

co bylo dřív, slepice nebo vejce?

obalil jsem slepici na vejcích, pak jsem snědl stehno

jedu vlakem mezi auty

když vystupuju ze stanice, ty dostaneš ode mě razantní petardu

přestřelka vajec ochromila celé Los Angeles

oni to zrovna pálili na mého malého bratránka Ese

někdy vařené natvrdo, někdy naměkko

pochází ze slepice, né z králíčka náhražka

lidi se smějou, to není vtip

jmenuju se Yauch a házím žloutek

teď mě zavřeli do cely, ale mně je to fuk

aspoň jsem potom pozlobil spoutané lidi tady

Všichni jsme oblečeni v černém, motali jsme se vzadu

začali jsme útočit, vejce udělala prásk na Hazyho zádech

strýčku Same, já se ztotožňuju s programem

zelená barva uniformy US, vejce se šunkou, Yosemite Sam (animovaná postavička Večerníčka)

nastává Halloween, máš o mně zjištěno, že zůstanu uvázanej

mířím to na popletu K-Papa

udělal jsi chybu, že soudíš člověka podle jeho rasy

kráčíš životem s vejcem na tváři

probudil jsi se po ránu s podezřelým pocitem

podíval ses kolem a uviděl jsi, jak kape vejce ze stropu

rodiny, punkery nebo obchodníka

já budu pronásledovat kohokoliv s vajíčkem v ruce

ne jako praskání, které předpokládáš v báchorce

ale praskání u tebe na čele, tady máš ručník, utři si ten sajrajt

YEAR AND A DAY (Rok a den)

M.C. pro to, čím jsem a co dělám

A. je značka pro Adama a texty opravdové

tak jak se modlím a doufám a poselství je vysláno

a žiju ve snech, které se mi zdály

protože jsem součást tria, nezastavitelné trojky

já a Adam a D. jsme rození M.C.

a moje tělo a duše a rozum jsou čisté

ne ušpiněné nebo rozbředlé nebo otupené od vlivu léků

prostě texty ode mě pro vás recitované

jednou jsem byl zatčenej a propuštěnej na kauci, jenom že jsem jim dal facku a obvinili mě

přicházím do ringu jako když s pompou přecházím jeviště

světla jsou rozmístěná nízko a noc se stala plnoletou

beru si mikrofon do ruky jako důkaz, že jsem profík

říkám svoje vědomosti lidem a provedení mám speciální

jelikož jsem bard, ale ne ten nejvyšší

já jsem sám pro sebe panovník a tohle je můj hrad

sídlím v říši přítomnosti, ale pamatuju si věci z minulosti

koukám se letmými pohledy před sebe a nemyslím si, že už naposled

a vy na to můžete vsadit svůj krk

Sjíždím nadzemní dráhu, když lyžuju

hulím a ještě k tomu hubnu

dávám lyže na střechu skoro každej víkend

nemůžu zastavit ohromení emocí, když se roztáčejí současně

nemůžu zastavit hladký průběh projížďky, když je to silná jízda

rozbilo se mi vázání, lev se nadnáší s křídly

zvěstuju jeho slovo ve zpěvu B-Boye

já jsem k sobě zajedno, když otáčím směr

dávám přednost snům před realitou

dávám přednost svému životu, nepotřebuju získat ženu od jiného muže

nepotřebuju vůbec bláznivej životní styl se stresy a s mnoha potyčkami

ale je dobré vyzkoušet si bejt král na jeden den

nebo na týden nebo na rok nebo na rok v jednom dni

ať se stane cokoliv

Rybařím se svým člunem a chytám pstruhy

míchám britské pivo Bass Ale s irskou značkou Guinness Stout

chci vylovit udičku uvnitř mé hlavy

a pozoruju svět přes vlastní okenní tabuli

každej den má mnoho barev, protože sklo je tolik barevné

všecko se změnilo, ale tohle zůstává furt stejné

tak jednou se zase vztyčilo zrcadlo k mé maličkosti a vidím se jasně jako den

a dojdu až na hranice svého konečného osudu

cítím se tak jako by mě někdo pokoušel

ten, kdo vidí konec od počátku věků

mám před sebou celou věčnost, co je, co bylo a co vždycky bude

zkoumám prorocké pasáže na stránkách

...on je známý pod přezdívkou Disco Dave

BODHISATTVA VOW

Poprvé jsem se účastnil učení u Dalai Lamy na jaře 1993, zrovna uprostřed naplánovaného nahrávání toho, z čeho vzniklo album Check Your Head. Adam a Mike věděli, jak to bylo pro mě životně důležité a souhlasili s tím, že na tejden odjedu. Tak jsem se šel zapsat na 5 denní výuku a začal jsem studovat doporučené duchovní texty. Několik knih jsme měli mít přečtených ještě před návštěvou kurzu, ale nejvíce důležité písmo, na kterém byl kurz založen, napsal Šantídéva, Indický buddhistický učenec, který žil v 8. století. Ve skutečnosti se celý 5 denní kurz zabýval jedinou kapitolou knihy, kapitolou na trpělivost. Kniha se jmenovala Bodhikarjavatara, v překladu jako Průvodce životosprávou Bodhisattva. Texty jsem pilně studoval. Ačkoliv jsem se už dříve zajímal o duchovní aspekty, nikdy jsem to vážně nestudoval s buddhistickými odbornými názvy a v jejich podmínkách.

Pokouším se zkrátit dlouhou story, za tři nebo čtyři dny lekcí jsem se zpozdil. Nějak jsem zaspal. Vždycky jsem dbal toho, abych přišel včas na všechna hudební sessions, ale tentokrát jsem si budík nenařídil moc přesně. Utíkal jsem do posluchárny, ale mezitím už zamkli dveře. Nikoho nepustili dál, když už začalo vyučování, ale opozdilci se mohli aspoň jít podívat na video ve vedlejší místnosti s živým přenosem.

Když jsem opustil tuto provizorní místnost po zmeškané lekci, všiml jsem si, že někteří se shromáždili před jedním vchodem do posluchárny. Seřadili se do řady po stranách a čekali, až vejde Jeho Svátost. Připojil jsem se k nim. Za vteřinu už procházel dveřmi. Když přicházel, zastavil se a podal lidem svoji pravici. Někteří se rozbuleli po osobním kontaktu s ním, jiní se na něj usmívali. Potom se přiblížil ke mně, sevřel obě moje ruce v jeho dlani, koukal se mi zhluboka do očí a propuknul celý ve smíchu. Byl to takový sladký smích, vůbec nic posměšného. Bylo to, jako když se zasměje dítě. Do jisté míry mě to hřálo, že jsem si nemohl pomoci a jeho úsměv jsem opětoval. On pozdravil několik dalších lidí a než uběhla minuta, odešel. Díval jsem se na slzící tváře okolo a pomalu jsem se odebral ke svému pokoji. Když jsem odcházel, napadla mě myšlenka. Cítil jsem, že bych měl napsat píseň vyjadřující, co znamená Bodhisattva Vow, nebo alespoň se o to pokusit.

Hlavní představa o písni byla vzít význam textu Šántídévy, alespoň v úrovni, které jsem rozuměl, a vtěsnat ho do moderní písně o třech slokách. Při pohledu zpátky to byl docela odvážný postup. Lidi, kteří píšou buddhistické texty, většinou stráví nejdelší část života tím, že je nejprve nastudují. Nápad, že by si člověk mohl přečíst několik knih, vydat se na lekci k jedné knize a potom zkoušet napsat aktuální zkrácenou verzi Bodhikarjavatary, je minimálně dost sebevědomý.

Pokud má někdo opravdu vážný zájem dozvědět se něco na toto téma, doporučoval bych, aby si přečetl buď knihu Šantídévy nebo přepis výuky v Arizoně, nazvaný „Vyléčení zlosti“, který sestavila Jeho Svátost Dalai Lama.

(MCA)

HIGH PLAINS DRIFTER (Tulák vysokých plání)

Nedovedou mě lapit, nikdy mě nenajdou

nikdy se nedozví, že jsem tulák vysokých plání

zajel jsem si k řece, abych si odpočinul

vytáhnul jsem kleště a vyndal jsem si ze skříňky kulku

strach a odpor cestou necestou, poslouchám svou 8. skladbu

sáhl jsem za sedadlo a vytáhnul jsem Kool z balíčku

dlouhá vzdálenost od mojí holky a já promlouvám na adresu její soustavy buněk

ona řekla, že jí to mrzelo a já jsem jí řek: byla jsi peklo

kontroluju si zpětné zrcátko, kontroluju display – zlatej zub

kontroluju tachometr a vydal jsem se na cestu

protože jsem tulák vysokých plání, nejlepší, jakého můžete mít

svázanej zloděj na krámu, pirát kazet

mlátím Travise Bickle, když cítím, že je na mě vyvíjeno násilí

nepřibližuj se ke mně, nebo tě rozdrtím

dělám 120 škrábanců na schránky na dopisy

radarovej detektor by mi měl prozradit, kde operuje policie

trávím další noc v motelu 6

platím 5 dolarů navíc za porno film

míchám černou a hnědou v mojí štamprli brandy

jsem zlodějíček z K-Martu notoricky blbý kleptoman

příjem peněz nelze zvýšit, tak jsem si musel vydělat vedle džobu

našel jsem pěkné místo k návštěvě, ale lepší na okradení

nechal jsem auto postávat venku s pořád běžícím motorem

je čas si jít pospíšit do obchodu 7-Eleven

vešel jsem dovnitř, abych si vyzvednul peníze

a popadnul, co u něj bylo, musel jsem vzít všecko, co měl

Chytrák v lahůdkách mě zkoušel napálit na ceně

tak jsem po něm mrštil roládu se sáčkem ledu

jemná jako želé, studená jako limonáda

vzal jsem roha a myslel jsem si, že tím to haslo

cítím se jako Steve McQueen, bývalá filmová hvězda

koukám se do zpětného zrcátka, vidím policejní vůz

litr balantínky s puzzle na víčku

nemohl jsem si pomoci, ale všimni si, že mě chytli v „radarové pasti“

sprostá Mary, bláznivej Larry, na útěku od nekalého Harry

schovávám v mžiku peníze, ale zbraň jsem stále držel u sebe

vidím modrou a červenou blikat hluboko v noci

přichystal jsem si alibi a zajel jsem ke kraji napravo

policajt zaťukal na moje okno a řekl: hochu, copak hoří, že tak spěcháš?

máš poštovní schránku na nárazníku a holou přední obruč

vystup si z vozu, vlasatče, vypálili jsme ti konečně rybník

přečtěte mi moje práva, vzali mi otisky prstů a zapsali si mě

jsem jako v delíriu, řídím v návalu ukrutného vzteku

tam, kde si odložím klobouk, mám domov a moje minulost je trošku potemnělá

na každého se jednou usměje štěstí a na mě před soudem

já jsem tulák vysokých plání a nikdy nepospíchám

přečtěte mi moje práva, jako kdybych je neznal

hodili mě do lochu s ožralou přezdívaným Otis

s jeho odpoledním stínem (fousy po ranním oholení), smrděl 3 dny starým pivem

můj parťák se ke mně natočil a zeptal se: za co jsi tady?

já povídám: jsem okouzlující a energický, rozbíjím auta z půjčovny

padělané doklady mi procházeli při platbách půjčovného

přišel jsem před soudce, on mě poslal do Brooklyn House of D.

říkal mi chovej se slušně, synku, nebo vyhodíme klíč

Harry Houdini sundal želízka, kopnul jsem policistu do holeně

sebral jsem peněženku soudního sluhy a šel jsem rovnou na O.T.B. (diskrétní sázení)

měl jsem dobrej pocit, lehce nabyl, lehce pozbyl

vsadil jsem si na jednoho koně, abych vyhrál a tvojí matce se ukázal

a samozřejmě, že ta kobyla se osvědčila

donesl jsem tiket k oknu a vyzvednul jsem si výhru

vloupal jsem se do svého nového auta s drátěným háčkem

udělal jsem zkrat při startování, rozjel kola a Zuzka má sestřih na ofinu

TWENTY QUESTIONS (20 otázek)

Je šálek z půlky prázdný anebo z půlky plný?

Vychází ráno slunce anebo se jen Země točí?

Je všechno správně pochopeno v tom, jak vidíme svět?

Kolik nesčetných forem života je na malé kouli, co se s námi točí?

Jsme uvnitř rozdílné bytosti?

Nebo bychom mohli být součásti stejného celku?

Voda živí rostliny a z paprsků slunce vyrůstají

tak může být někdo jen ostrovem sám pro sebe?

Dělá mě život šťastným nebo mi ubližuje?

Mám, co potřebuji, nebo chci jen to, co mají ostatní?

Rozpoznám pravdu nebo vidím jen nejasnost?

Tak je šálek z půlky prázdný anebo z půlky plný?

Tři myšáci popíjejí v baru a chvástají se, kdo je odvážnější:

První: „Já, když najdu nějakou nalíčenou pastičku, tak vzpírám předními nožkami pružinu jako ve fitnesscentru“.

Druhý: „To nic není. Já sbírám jed na myši, roztluču ho na prášek, rozpustím ho ve vodě a pak si to píchám do žíly“.

Třetí myšák dopije sklenku a říká: „Už mne ty vaše báchorky nebaví. Jdu přefiknout nějakou kočku!!!“

Ms. MELODIE:  „B..B..B..Bklyn“ (z divoké jízdy na desce „DIVA“) 1989

(Why do you like soul?)            

[*scratched*]

Once again, this is another slammin jam from Boogie Down Productions

As you may already know

KRS-One is from the Bronx But I'm Ms. Melodie and I'm from Brooklyn

And this is dedicated to you

Special Request To Rebel Souls

Sly & Robbie, Heavy D, Lady V, Mikey Drese, Steel Pulse

And of course The BDP Posse

And I wanna break it down like this

B..B..B..Brooklyn

B..b..b..bo-skank – hey

B..B..B..Brooklyn

B..b..b..bo-skank

You know you don't want Brooklyn to come run ya down

You know you don't want Brooklyn to come run ya down

My name is Melodie, I've got the A1 sound

And when I go on tour I go from town to town

Come back to New York City and I'm Brooklyn-bound

Some people wish to stop me but I'm trackin em down

I fuck off them head and watch them fall to the ground

Cause 'we are livin up in a very bad world

[*singing the lines from Madonna's 'Material Girl'*]

And I am a very bad girl'

See, 'we are livin up in a very bad world And I am a very bad girl'

Break

I've got a posse over there and over here

Ms. Melodie walks through the city with no fear

I get along with my brothers and my sisters

Everyone knows, even the misses and the misters

Happy-go-luck, intelligent, not a dummy

I know who I am, therefore the suckers can't run me

Only look and wonder who I really am

And how I rock the party from the AM to the PM

'Who is her designer, where does she get her style?'

But I just hold my head up and flash a smile

Cause most mean well, the rest mean bad and wanna boo you

I say to myself, 'I got a posse that can do you'

So when do you take the time to just come out

Come out your shell and let it all hang out?

I am the type of person that figures

If it gets too damn wild I'm pullin triggers

And if there's a posse out there that feels the same

Turn on your brain and try to restrain

My name is M-e-l-o-d-i-e

Guaranteed to rock most of the illest posses

Pause.. only because Lyrics like these can start wars

So when do you take the time to just come out

Come out your shell and let it all hang out

B-r-o-o-k-l-y-n again

Here is a message that starts but has no end

1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13

Your rhymes were not made to hurt me

Ha, just bounce right off and alert me

Cause 'we are livin up in a very bad world And I am a very bad girl'

See, 'we are livin up in a very bad world And I am a very bad girl'

Break

(Why do you like soul?)

You know I have not come to down the other women

I make my own money, I got my own opinion

I write my own lyrics, make my own calculations

View the situation I am musically inclined I find my lyrics jump

The bass atop the high, it's like a thump

Them wanna keep in mind the fact that I'm a loner

Born in Brooklyn, first name Ramona

Don't play no games and no games are played

I rather invade, create, and get paid

You call yourself a star? I am the solar system

For those that have a problem with that, I just diss them

Cause super dope vocals seem to be the remedy

For sucker MC's out here my name is Me-Me-Melodie

(Why do you like soul?)

B..B..B..Brooklyn

B..b..b..bo-skank - hey

B..B..B..Brooklyn

B..b..b..bo-skank

You know you don't want Brooklyn to come run ya down

You know you don't want Brooklyn to come run ya down

My name is Melodie, I've got the A1 sound

(Why do you like soul?)

(Because it makes me – happy)

Zdeněk Šeřík:

Jarní laviny

****************

Sněženko vím i pod lavinou

žiješ a dýcháš bez umělých plic

Milionář si vydržuje skleníkový květ

Tebe jen básník z Nemanic

Někdo je pod sněžnými pahorky

někdo pod lidským srdcem zasypán

Básně se podobají velehorské službě

s níž šplhá čutora a pes a svazek lan

Sněženko bezbranná i všemocná – Ty sama

z mrazů a závějí se vyprostíš

v kalíšku krásu úsměv jarní tání

co chce jen pomáhat a ne být na obtíž

Šípková

***********

Až z paží vyšlehnou ti pruty šípkové

chytím se ústy na ten prvý

divoce zakvetu v Tvém objetí

a krev se setká s krví

Zavřeš se za mou vůní jak ten keř

modř nad skřivanem stín nad kamenicí

závojem omotáš mi hrdlo tvář

trn zatneš v srdce milující

Monogram

**************

Vypadlý lísteček?

Vždyť památníky jsou tak staromódní...

Přišpendli dech k mým rtům

pláteček růže přišij tam

ať víc se neodtrhnem od sebe –

Jak v kůře monogram v Tvém srdci zarůstám

Plav ...a cestou piš 2011

„Italské cestopisy" James Wright (překlad Silvie Mitlenerová)

Není to pro cestopisy zrovna obvyklý žánr, přesto se povedlo zařadit i jednu ukázku poetickou. Impresím z návštěvy Apeninského poloostrova forma básně v próze sedí jako ulitá.

Dva okamžiky v Římě
I. Jak přichází jaro
Úplně poslední sníh, zrnitý a krutý jako vrásky vyryté do koutků úst nějakého fanatika, zmizel přes noc. Věčná zima trvala jen do včerejška. Popravdě, vysoko na borgheských útesech jsou zahrady stále ještě přeplněné odumřelými větvemi. Obří končetina jedné borovice, odervaná od těla slepým nočním větrem, vytlačuje ze svého okolí drobné keříky. Celý oleandr, který se vyvrátil před několika týdny, prorůstá plísní. Zkroucený na kamenné lavici vrhá pohrdlivý stín. Mrtví se tu neuctivě potloukají ve svěžím slunečním světle, rozhodnuti a odhodláni vykonat na někom pomstu, i kdyby to mělo být to poslední, co dokážou.

Tři dívky stoupají vzhůru po cestě. Jsou tak rozrušené, že nedokážou udržet nohy v klidu. Neběží, ale dotýkají se země tak rychle, jako by se jí nedotýkaly vůbec. Všechny tři potřásají hřívami černých vlasů. Jedna po druhé si sundavá svetr. Chytí mrtvý oleandr na obou koncích kamenné lavice, zvednou jej, jako by nic nevážil, a odhodí ho z cesty, kde na něm zahnízdí ptáci.

Ony také musely celé noci spát s otevřenýma očima.

II. Vzpomínky

V poledne Koloseum na obzoru pózuje v letu, pobořený měsíc z ohnutého zlata. Zachytává starodávné světlo a dává mu tvar. Pohlížím na Koloseum z místa dvě míle vzdáleného a je mi, jako bych zrovna kratičce zahlédl obličejík neznámé dívky. Mladá, osamělá, sedí vysoko nahoře na kameni a rozhlíží se kolem po svých přátelích. Nudí se a ignoruje ten shluk vyhublých mumlalů v aréně hluboko pod ní. Čeká na příchod zvířat.

Teď se na obloze za Koloseem objeví jiný měsíc, denní měsíc. I brázdy na jeho povrchu jsou přízračné.

Dva okamžiky v Benátkách
I. Pod kanály

Benátky jsou hluboké město, ale někdy průhledné a křehké. Nemám na mysli jen jeho vnější vzhled, i když linie střech a věží se může v ranním světě zdát lehká a pavoučí a stíny v několika průchodech a kamenných uličkách mohou po setmění působit neprostupně jako kámen. Chci říct, že to město dokáže měnit svou povahu,svůj vzhled i svůj rozmar v kterémkoliv okamžiku, i za jasného denního světla. V důsledku toho je velmi snadné se tu ztratit.

Avšak všechno, co musí člověk dělat, je následovat zvuk vody a její věci a lidi, aby nalezl cestu domů: ať už je domov kdekoliv.

Viděli jsme velmi starého muže, který se znenadání vynořil zpoza rohu. Vyšel na náměstí velice pomalu, přestože se pohyboval zlehka jako duch. Nesl na rameni středně velký dřevěný žebřík a v jedné ruce malou podivnou síť. Kominík, řekla Annie. Možná jím opravdu byl. V pomačkaném klobouku a kabátě s oblýskanými lokty se mohl v těch stříbrných pobořených zdech škrábat svou cestou nahoru a dolů.

Jsem si ale jistý, že jsem na jeho botách zahlédl zelený vodní sliz, a dokud mi to někdo nevyvrátí, budu napůl věřit tomu, že zrovna vyšplhal z nejbližšího úzkého kanálu po některém z těch podivných schodišť. Jak mohu vědět, co dělal pod vodou? Nemůžu na to zapomenout. Něco nicméně dělal. Tohle jsou koneckonců Benátky, samotné ulice toho města tvoří voda. Jak zázračné a nespatřené věci se musí odehrávat pod jeho cestami! Ztracená Madona s dítětem, vloni ve spěchu odhozená přistiženým zlodějem; dokonalá kostra toulavé kočky s ocasem obtočeným kolem žeber a zakonzervovaným solí před třemi stoletími; pravá ruka neobratného výrobce foukaného skla – krev dávno odtekla do moře; odraz měsíce, který sem dopadl a byl zachycen, uvázl mezi zuby tureckého námořníka; nebo sám onen námořník, bezhlavý, šavli v jedné ruce a Coca-Colu v druhé; pohrdavý vzkaz od Byrona; prázdné desky od společnosti American Express; dokonce komín, čistě vymetený dřív, než mine hodina těch, kteří tam dole tak pečlivě pletou své sítě, tmavě zelení pavouci, kteří mají pod vodou mnohem víc času, než vůbec potřebují.

Tady byl: kominík v teplém letním počasí? Těžko. Zametač podvodních schodišť.

II. Město večerů
Slovo „večer" se mi vždycky zdálo krásné, a Benátky jsou rozhodně městem večerů. Všude jsou známé svými úsvity, kdy katedrály a baziliky snímají závoj mléčné perleti ze svých jasných obrysů. Ale jejich obrysy jsou kamenné, dokonce z toho nejlepšího kamene, z jemného, mořem omývaného mramoru dovezeného z Konstantinopole. Jedině večery dodají městu to pravé světlo: tma získá křehkost a světlo hmotnou podstatu.

Ještě je příliš brzy na večer a časně zářijová mlha se povaluje nad vlnami kanálu della Giudecca za okny mého pokoje. Kolem projíždí mnoho parníků, motorových člunů, starých veslic, a gondoly plují domů. Za malou chvíli také vyjdeme do soumraku a pojedeme jím na vaporettu k ostrovu Lido s dlouhou pláží a obrovským hotelem, ostrovu obrácenému k moři, ostrovu se vzpomínkami na Aschenbacha a jeho šokující představu o dokonalosti, o Byronovi jedoucím na koni v měsíčním světle a o nejasných stínech starých Benátčanů prchajících co nejtišeji před útokem barbarů, prchajících až na ostrov Torcello, hledajících úkryt jako staří Izraelité, jak řekl Ruskin, úkryt před mečem na mořských cestách. Možná, že nalézt Torcello nedaleko princezně moří stálo mnoho práce, ale staří Benátčané objevili pravou tvář večera, a teď už je skoro večer.

Tichý anděl
Když jsem se u veronské brány posadil v autobuse k oknu, podíval jsem se přes levé rameno. V jednom z růžových mramorových výklenků u paty velké arény stál nějaký muž. Usmál se na mě, gesto největší sladkosti, jakým lidská tvář dovede málokdy zazářit, dokonce i milovaná tvář ho málokdy opětuje.

Připadal mi oblečený jako hudebník, kterým možná i byl, možná vyšel na chvilku na slunce z jedné z uzavřených a chladných zkušeben v horních patrech arény.

Zatímco řidič autobusu nastartoval motor a pomalu objel veliké náměstí Piazza Bra, muž v polozlatém růžovém stínu arény se na mě stále díval. Zamával mi na rozloučenou a jeho vědoucí pohled jsem na sobě cítil, dokud jsem mu nezmizel z dohledu, přestože nedokážu přesně říct, jak dlouho to bylo.

V poslední chvíli zdvihl ruku, aby mi zamával na cestu z Verony tak mile, jak jen dovedl. V pravé ruce držel cosi, co vypadalo jako taktovka, a ta dlouhý okamžik ztuhle visela mezi růžovými stíny mramorových zdí, které připomínaly obří okvětní plátky. I poté, co zmizel zpět v průchodu, jsem stále viděl tu taktovku.

Ale ano, vím, že to nebyla taktovka. Byl jsem už hodně daleko a za sebou jsem mohl vidět jen zmenšující se cikády, limetkovníky a štíhlé cedry, jedna větvička vedle druhé až do nebe, do vždy zeleného a zlatého prostoru daleko za římskou arénou, za řekou a za kopci nad řekou, počátek nekonečné změny, babí léto. Všechny ty stromy, věčné a pomíjivé, se proplétaly jeden s druhým v trvající beznaději svátku sv. Augustina (ten má svátek 28.8.). Porostou tam ještě dlouho poté, co zahrada rodiny Giusti, kde se procházel Goethe, zaroste plevelem. Možná jim bude dělat společnost pár mých milovaných ještěrek, jeden nebo dva pavouci pečlivě plánující svou denní činnost a trpělivě budující nejkřehčí část trosek.

Nemohl jsem si už dovolit déle myslet na řeku Adiži, protože jsem ji měl příliš rád. Křídla usměvavého hudebníka jsou složená. Jeho taktovka, v tuto chvíli již opět zchladlá, mu spočívá na klíně. Umím si představit, že všichni muzikanti vystoupali přespat do kopců nad řekou, a můj hudebník, který mi nechtěl ani trochu ublížit, jen mi co nejjemněji naznačil, abych opustil to krásné místo, které střežil, sám usíná s opozdilými cvrčky na břehu řeky.

Nakonec jsem se odvrátil od města, zaťal zuby, z nichž dva jsou zlomené a křivé, ohmatal úlomek růžového mramoru v kapse saka a přinutil se dívat dopředu, k Milánu a jeho továrnám, Londýnu s jeho strachem a beznadějí, a za tím vším k New Yorku, Americe, peklu na zemi.

Bylo mi jako padlému. Ne moc vesele. Ani šťastně.

Hudebník mi nezahrál ani jeden tón, nezazpíval ani písničku. Jen mi co nejjemněji zamával na cestu ven, na cestu, která mi patří, na ztracenou cestu.

Předpokládám, že jsem si o to řekl. A on podle mne udělal, co mohl. To nebeské město mu nepatří o nic víc než mně. Možná je padlý stejně jako já. Ale jestli se nepletu, tak z mnohem větší výšky.

(Wright James: Two Moments in Rome)

JAK VZNIKL BOUBÍN A BOBÍK

Na kraji Zátoně kdysi bydlela mladičká Marie se svým otcem. V okolí vísky byly v té době jen nízké kopce se stráněmi plnými kamení a lesů, takže jen tu a tam bylo nějaké políčko žita, ovsa či brambor a kousek palouku. Dokud mohl otec pracovat v lese, dařilo se jim dobře. Hbité Mariiny ruce dovedly šít i vyšívat, a tak ukládali grošík ke grošíku na horší časy, aniž strádali.

Jednou při kácení mohutné jedle se z padajícího kmene odštípla větev a nešťastnou náhodou pochroumala dřevařovu nohu. Kamarádi ho přinesli domů, Marie se ujala úlohy ošetřovatelky a starala se o domácnost i živobytí. Přestože pilně šila a vyšívala, grošíky z ušetřené hromádky ubývaly, až nezbylo nic. Otci o tom neřekla a uskrovňovala se, jak mohla, jen aby nepocítil v ničem nedostatek.

Přišla chvíle, kdy se vrátila bez výdělku. Ani do světnice nevstoupila, zarmoucená se rozběhla do lesa. Nevnímala, kudy jde, až zemdlená klesla na kámen na pokraji paseky. Spíše jen pro sebe si posteskla: „Všechno bych dala, všechno udělala, jen kdybych získala peníze na živobytí. Tátovi bych přilepšila a brzy by se uzdravil.“

Postesknutí zaslechl čert. Už dávno měl políčeno na Mariinu dušičku, čekal jen na vhodnou chvíli. Proměnil se ve šviháka v zelené kamizole a vysokých naleštěných botách. Na hlavě měl myslivecký klobouk a po boku na řemeni lovecký zárazák. Pohlédl na Marii ostřížím zrakem a řekl: „Peněz se ti zachtělo. Máš je mít! Ale něco za něco.“ Vyndal z kapsy kamizoly váček a zlaťáky hlasitě zacinkal. Marie se probrala ze zadumání, vyskočila a natáhla ruku po váčku s obsahem vyvolávajícím v ní ty nejneskutečnější představy a přání.

Myslivec však ruku s váčkem odtáhl a přísně řekl: „Neslyšelas? Něco za něco!“

„Co byste chtěl?“ zeptala se Marie nesměle, „nic nemám. Vyšiji vám krásný šátek nebo košili.“

„Trochu málo za tolik zlaťáků,“ ušklíbl se myslivec, „ale mám tu s sebou lísteček z pergamenu. Když jej podepíšeš, je váček i se zlaťáky tvůj.“

Marie zaváhala. Nakonec vyhrkla: „Nemám čím se podepsat!“

Myslivec okamžitě podal Marii husí brk a přitom ji úmyslně škrábl do ruky, až vytrysklo několik kapek krve. Namočil do nich brko a Marie celá zmámená pergamen podepsala. Husí brk se v její ruce proměnil ve váček se zlaťáky. Před ní místo myslivce stál ďábel a vítězně se smál: „Zase je jedna duše má. Dělej co dělej, mně neujdeš. Až uplyne tvůj čas, přijdu si pro tebe!“

Zablýsklo se, zahřmělo, a když se sirný oblak rozplynul, stála tu Marie strnulá hrůzou sama. Poznala, že se upsala čertu. Klesla na kolena, plačíc volala svou dávno zemřelou matku s prosbou o pomoc a nakonec vysílena zoufalstvím usnula. Ve snu se jí zjevila líbezná paní v bělostném rouchu, z něhož se linula jemná vůně. Sklonila se ke spící Marii a tiše zašeptala: „Volala jsi maminku. Slyšela tě. Ale nemůže přijít, a tak prosila, abych ti pomohla. Jen z lásky k otci jsi ďáblu podlehla, a proto tě z jeho moci vysvobodím.“

Ďábel nezahálel. Už také stál znovu u Marie a posměšně se díval na bělostnou paní. „Ty mi chceš vyrvat mou ovečku?“ chechtal se povýšeně, „jen se na sebe podívej! Co proti mně zmůžeš?“

„Zmohu!“ odhodlaně odpověděla dobrá paní, „čistá síla vždy přemůže sílu nečistou!“

„Dobrá, pustíme se tedy do zápasu,“ navrhl ďábel, „kdo z nás dvou do prvního kohoutího zakokrhání navrší vyšší horu, tomu bude Marie náležet.“ Byl přesvědčen, že jemné ruce hrubou práci nezvládnou a Marie bude stejně jeho.

Přepočítal se. Drobné víly dokázaly vyvinout pro dobrou věc a Mariinu záchranu takovou sílu, jakou by nikdy nečekal. Jedny dobývaly balvany na Ždánidlech, jiné na Antýglu, Přilbě a Jánské hoře, další si je podávaly a kámen za kamenem padal na určené místo.

Pekelná cháska se snažila, seč mohla. Sbírala kamení, kde se dalo a rychle vršila svou horu. Když v okolí kámen docházel, lítali čerti až na Javornou, na Ostrý a Špičák, kde svými pařáty rvali ohromné balvany, až po nich zůstávaly velké jámy.

Začalo svítat a od Zátoně zaznělo kykyryký, kykyryký. Rázem vše ustalo a kameny, které ještě měly dostihnout svůj cíl, vypadly všem z rukou a rozsety po Šumavě jsou dodnes svědky nebývalého zápolení. Víly i čerti byli pojednou pryč. U Marie opět stála líbezná paní a ďábel. Jediný pohled stačil určit vítěze. Ďábel zaklel a s rachotem se propadl do země. Prohru nečekal, ale prohrál – jeho hora byla nižší.

Paní se usmála, tiše se sklonila k Marii a něco jí vložila do ruky. Jemný dotek dívku probral ze spánku. Nejprve nevěděla, kde je. Vždyť ještě před chvílí viděla dva malé kopečky a teď nebetyčné hory. A co má v rukou? Místo usmoleného a peklem páchnoucího váčku má váček bělostný a jemně vonící. Takovou vůni přece cítila ve snu. Podívala se do druhé ruky. V malém kelímku byla vonná mast.

„Pro tatínka!“ vykřikla, „dárek dobré paní ho jistě brzy uzdraví.“

Vyskočila a běžela domů. Otec ji už starostlivě vyhlížel. Její vyprávění nebralo konce. Plná radosti povídala páté přes deváté, že otec nechápal, o čem vlastně mluví. Teprve, když ji uklidnil, porozuměl, co se dceři vlastně přihodilo.

A mast? Ta vskutku starého dřevaře brzy vyléčila. Znovu začal pracovat v lese a Marie šila a vyšívala. Znovu putoval grošík ke grošíku, až si mohli koupit malé hospodářství. Marie se vdala a táta dřevař šel na výměnek.

Dávno už po nich není památky. Souboj o Marii však dosud připomíná rozložitý Boubín i čertovský Bobík.

D.J. STEVIE B. „D.J. Power Trax Volume 2“

(1990, Vienna a nevinná valentýnská nedopatření pro girlies hned na zastávce jejich metra)

1. Intro by D.J. Stevie B. (1:09)
2. JEFF WAYNE / BEN LIEBRAND REMIX – The Eve Of The War (Deepspace Mix) (3:29)
3. CULTURE BEAT feat. JO VAN NELSEN – Der Erdbeermund (Extended Mix) (3:09)
4. BUM BUM BOYS – Space Salsa (Sweap Mix) (2:45)
5. TECHNOTRONIC feat. YA KID K. – Pump Up The Jam (Stevie B. Mega Mix) (3:31)
6. FRESH WITH MC BRO – Boogie House (See You Later Mix) (3:03)
7. BUM BUM BOYS – (This Is) Der Hammer (Rebel Mix) (3:25)
8. MYSTERIOUS ART – Carma (Omen II) (Extended Version) (3:08)
9. MARTIKA – I Feel The Earth Move (San Francisco Mix) (3:27)
10. Intro by D.J. Stevie B. (0:12)
11. GANDALF – Invisible Power (Stevie´s Ultra Mix) (3:38)
12. ALYSON WILLIAMS – I Need Your Lovin´ (Extended Mix) (3:18)
13. KAOMA – Dancando Lambada (3:05)
14. KAOMA – Lambada (2:42)
15. ELKIN & NELSON – Quizas, Quizas (Classic 12" Mix / Nuevo Beat Mix) (3:27)
16. LISA LISA & CULT JAM – Just Git It Together (Full Force Mix) (3:40)
17. LIZA MINELLI – Losing My Mind (Extended Mix) (3:27)
18. MALCOLM McLAREN – House Of The Blue Danube (Strauss Mixes Strauss) (4:04)
19. DJ MARK THE 45 KING – The 900 Number (remixed by Dakeyne, The 33 King!) (1988)
20. CHAD JAY – Chad Beat No. 2 (1987)
21. FRESH – Funky Stuff (Music Trip) (1989)
22. FRESH – Funky Stuff (XTC Bonus)
23. LE GOOSTER – How many DJs (1996)