|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Probudil bych se ve svém bytě, vedle tebe, a ty bys ještě spala. Potichu bych se vykrad ven, abych tě nevzbudil. Na trzích na Jiřáku, byla by totiž sobota, bych ti koupil čerstvé domácí brownies a vedle v Mamacoffee horkou čokoládu do kelímku. Ta milá prodavačka by se na mě zase tak hezky usmála, protože by věděla, že tu čokoládu nesu pro tebe. V bytě bych pak všechno vyskládal na dřevěný tác, položil ho před tebe a kousnul tě do ucha. Probudila by ses a ironicky to okomentovala, třeba slovy: "abys mě tou romantikou neudusil" nebo "sorry, jsem alergická na čokoládu". A já bych se za to do tebe zamiloval. Znovu. Pak bysme se milovali, uprostřed vší té čokolády. A já bych ti přitom říkal děvko, protože bych věděl, že můžu. Že jsme se dostali tam, kde tohle slovo přestává být vulgaritou a začíná být vyjádřením absolutní intimity. Pak už bysme jen leželi a já bych vdechoval tvou nahotu a vůni. Cítil bych se v bezpečí.
Jenže když jsem se ráno probudil, neleželas vedle mě, takže jsem se nemusel potichu vykrádat, když jsem odcházel na sobotní trhy. Nebylo koho vzbudit. V Mamacoffee jsem si dal presso, do hrnečku, protože jsem nespěchal domů. Prodavačka se na mě mile usmála kvůli dýšku, které jsem jí dal, a brownies u stánku jsem ani neochutnal. Když jsem se vrátil do bytu, pořád si tam nebyla. Stejně jsem se svléknul a vlezl si do postele. Prostě se zkusím probudit znovu.
|
|
|
