Angličané ji nazývají LOVE, v němčině je známá pod pojmem DIE LIEBE, Francouz ji nepojmenuje jinak než L´ AMOUR. Přeložíme-li si všechny tyto názvy, pořád nám bude ve slovníku pod očima naskakovat stejné slovo. Láska..ale nic víc co by nám objasnilo její podstatu. Ale to byl pouze cizojazyčný slovník. Co zkusit výkladový…el…lá…lás… zase nic co by nám pomohlo. A co třeba slovník cizích slov? (po dlouhém hledání…) Ach, ani tady žádná odezva. Ovšem…není-li tento "úkaz" v žádném slovníku, co to tedy je? Vždyť naši vědci se přece chlubí tím, že vždy vše mají zdokumentováno a logicky vysvětleno. A vidíte, jedno jednoduché slovo, které slyšíme dennodenně jím zamotá hlavu a najednou neví…ticho…a nikdo nic neříká.

Možná bychom to měli začít zkoušet odjinud. Zeptáme se našich rodičů, co je to láska. No tak…rodičové…copak je to? Moment, oni krčí rameny a zase jen to ticho. Proč mi to nikdo nechce říct? Je to snad nějaké tajemství? Třeba jsem narazila na utajovanou informaci… Možná je to ale jiný důvod (náš už skoro tradiční)-nikdo to neví. Ale maminky s tatínky to přece musí znát. To byl přece důvod jejich svatby, všech těch polibků a pohlazení. Musejí to umět pojmenovat. Je to tedy nějaký pocit? Asi to nebude žádná věc, nebo…?

         "Chodili spolu z čisté lásky a sedmnáct jim bylo let a do té lásky bez nadsázky se vešel celý širý svět." Každý pozná odkud jsem citovala známou písničku, ale nás tak nezajímá samotný příběh a film jako jedna část věty. Láska by tedy podle tohoto mohla být nějakou věcí, něco jako předmět, snad velká krabice. Vždyť se do ní vejde celý svět… Jenže (z čistě fyzikálního hlediska), copak je možné, aby si krabice jen tak létala vesmírem okolo nějaké planety? Ne, určitě ne, křičí na nás naši odborníci na tuto problematiku. Nezajímá je ovšem, že tím vyvstala potíž nám. Zase se nám zhatil pokus o vysvětlení. Z které strany to vzít teď?

A, už jsem si vzpomněla na jeden citát Komenského:"Jednotkou lásky jsou dva." Je to tedy nějaká veličina se specifickou jednotkou ve dvojkové soustavě? Hm, ale to opět narážíme na již zmíněnou vědu. Fyzika. Viděli jste snad někdy v nějakých tabulkách vedle hmotnosti, délky a teploty lásku s jednotkou 2 osoby (přičemž dnes se nedá ani přesně specifikovat pohlaví)? Když vám řeknu, že jsem si jistá, že ne, nebudete mi asi moct nijak odporovat. Nebo jste snad něco takového zahlédli? Ale ne… (i když pro tuto práci by se mi to hodilo). Víte co? Budeme předpokládat, že nic takového není, ale kdybyste něco takového náhodou objevili, dejte mi vědět.

              Teď už ale přiznávám, že jsem v koncích. Slýchávám, že je tolik typů lásky:mateřská, milenecká, bratrská (všimli jste si, že sesterská se užívá méně? Diskriminace!), přátelská, příbuzenská a já nevím jaká ještě-když totiž člověk něco potřebuje, tak se mu to nikdy nevybaví. Jak se ale dají spojit tito lidé dohromady? Matka s milencem? No, i ona může mít milence, ale obávám se, že to není ta pravá spojitost. Začínám se domnívat, že na to asi nepřijdu. Ještě se mi teď něco vybavilo. Kdosi vzdělaný a vážený už kdysi vyslovil:"Láska je naprostá nepřítomnost strachu." Takže…co by to mohlo být. Je to tedy opak toho, čeho se bojíme? No, já mám hrůzu z pavouků, z toho tedy usuzuji, že to pavouk nebude. A taky se bojím do sklepa, protože je tam tma a nevím, co na mne kdy spadne. No, počkat, už vím. Je to prostě nějaká obrovská světlá místnost, do níž se schová svět, v níž nejsou pavouci a kterou někdy vlastní maminky a někdy tchýně a někdy bratři atd.

           Tak a je to vyřešeno. A už jen zakončím nějakým bonmotem…"Z malé lásky může vzniknout přátelství, ale z velké jenom nenávist." Tak a je to… no, ale když se teď tak dívám, tak mi to díky tomuhle už zase nesedí…ach ne….