| Provozované WEBy: Totem.cz | Čítárny | Český film | Seaplanet | Humor/Hry/Flash | Flash CHAT | Chcete svůj WEB? Napište nám | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||
|
"Na to si budeš muset počkat na konec příběhu, Anežko." "Ty mi to zase nepovíš, já vím." Vzdychla si a nastražila ouška. Leah seděla jako obvykle u potoka pod strání a její havraní černé vlasy ji poletovaly kolem hlavy. Byl parný sluneční den a tak si máchala své sněhově bílé nohy v proudem utíkající vodě. Možná doufala, že by její smutek mohl odplavat s ní. Sklesle si pohrávala s vodou a ta tančila přesně, jak si v hlavě představovala. Pomocí myšlenek vytvářela přenádherné fontánky rozstřikující vodu do všech stran a kapky tančily do rytmu šumění stromů ve slunečních paprscích. Lingrif se trápil společně se svou paní. Slyšet její myšlenky na tisíce kilometrů daleko je pro něho skličující a trhá mu to srdce, když ji takhle vidí. Leží, tlamu má opřenou o své levé křídlo a s očima plnýma soucitu ji pozoruje. Lingrif je zcela poslední svého druhu, posledním bílým drakem. Svou paní zná už od vajíčka, kdy ho našla plavající potokem a vytáhla ho z vody ven. Starala se o něho když ještě neuměl létat, hrála si s ním a pobíhala po lesích. Stali se nejlepšími přáteli a Grif si ji vybral. Jen s jedinou osobou si může být natolik blízký, aby se telepaticky mohli slyšet. A on zvolil Leah, paní vody. "Přemýšlela jsem nad tím, co říkal náš kouzelník. Myslíš, že tam někde opravdu žije Karandeus? Vždycky jsem si myslela, že je to jen pohádka o čaroději na dobrou noc pro malé děti. Ale jestli mně a Argriovi může pomoci být konečně spolu, moci se ho dotýkat a neměnit se při tom v páru, stojí to za pokus." Ukázala prstem na vzdálené kopce za lesem a otočila se s nadějí v hlase na Grifa. "Pevně věřím, že tam žije. Kouzelníka znáš přeci již tak dlouhou dobu, že víš, že by Ti rád pomohl, ale jeho magie na to není dost silná a tak hledá jiná řešení. Myslím, že se to konečně vyplatilo a správné řešení je před námi." Zadíval se Leah do očí a zahlédl naději. "Nikdy mě nenapadlo, že existuje a že by mohl bydlet kousek za hranicemi naší Sortorikorie." Po stráni dolů běžel malý umazaný chlapec v otrhané, kdysi bílé, košili a už z půlky kopce volal pořád dokola. "Leah, Leah, Leah, potřebujeme tě, mlýn hoří. Nezvládneme to bez tebe. Leah, pomoz nám. Poběž, prosím." Ona na nic nečekala, ani na chvilku nezaváhala. Okamžitě se rozeběhla do stráně a honem směrem ke mlýnu. Její lehké azurové šaty ke kotníkům na ni vlály ve větru a poletovaly za ní jako malí modří motýlci v tomto slunném dni. Chlapec jí běžel v patách a Grif raději zůstal u potoka, aby nenaháněl lidem ještě větší hrůzu než hořící mlýn. Když doběhla na místo, lidé se rozestoupili a žadonili o pomoc. Farmáři, dělníci, ženy i děti, všichni si posílali džbery plné vody a snažili se uhasit oheň. Však marně. Plameny již šlehaly příliš vysoko a malá vědra nestačila. Leah zavřela oči, zlehka pozdvihla bradu a rozpažila ruce. Soustředila se na svou klidnou mysl a sbírala sílu. Najednou se ze dvou nedalekých studní začala valit voda. Nejdříve stříkala vzhůru a následně padala na hořící stavení. Oheň pomalu uhasínal a nad mlýnem se tvořila duha z postřikující vody a slunečného počasí. Lid ji děkoval za pomoc, ale ona šťastná nebyla. Z mlýnu nic nezbylo, shořel na popel. "Zbláznili jste se?! Ke snídani mi předstrčit ovoce? Kde jsou mé rohlíčky, croassanty a koblihy?! Já chci své rohlíčky, okamžitě!" Rozzuřeně křičel na všechny sám král Srotorikorie. "Vaše výsosti, včera shořel mlýn ve vesnici. Pekaři nemají z čeho péct, není mouka. Prý potrvá měsíce než se dá vše zpět do provozu. Měli bychom mouku začít prozatím kupovat z vedlejší vesnice." Opatrně informoval svého krále jeho věrný rádce a nohsled. "Kdo založil oheň, jak to že shořel mlýn, kdo může za to, že nemám své pečivo ke snídani?" "Vaše výsosti, uvnitř nikdo nebyl, nevíme, jak požár vznikl." Odpovídal lehce nedůvěřivě. "Stráže!" Zvolal král a vzteky mu rudl jeho vrásčitý obličej. Do místnosti prosvícené sluncem přes velká okna se přiřítili oceloví muži s ocelovými kopí jako hromada robotů. Byli zcela odhodláni poslouchat svého pána. Říkalo se jim niloti a byli stvořeni kouzelníkem říše pro ochranu království a potřebu krále. "Co rozkazujete, pane?" Ptali se sborově. "Neví-li se, kdo založil oheň, odnese to ohnivec. Zatkněte pána ohně Argria a vrazte ho do skalnatého vězení na útesu." A niloti odpochodovali jako jeden muž. Leah neustále pomáhala vesničanům s opravou mlýna a se vším, co bylo třeba. Když najednou se jí podlomila kolena a bodlo ji u srdce. Zřítila se na zem. Nějaká žena jí pomohla vstát. Ale ona jako by se zbláznila. Její vyděšené oči se dívaly všude kolem. Cítila, že se Argriovi něco stalo. Cítila to uvnitř sebe. Musí mu pomoci. Do vesnice přijeli trubadúři na honosně vystrojených koních a drželi každý jednu zlatavou trubku. Zahráli na ně a jeden začal číst. "Jeho veličenstvo, vládce Sortorikorie, na vědomí dává, že pán ohně byl vsazen do skalnatého vězení na útesu. Pro výstrahu všem, kdo se pokusí jeho veličenstvo rozzuřit, aby věděli, že skončí stejně." Poté zase okamžitě odjeli. Lidé nevěřili vlastním uším a zůstali omráčeně stát. Leah se rozeběhla k potoku. Běžela po stráni, šaty za ní plápolaly a už z dálky vysílala vzkaz Grifovi. "Zavřeli ho, zavřeli ho. Musíme mu okamžitě pomoci, letíme tam. Potom uvidíme, co se dá dělat. Něco vymyslím, ale musím za ním, hned." A z očí ji tekly obrovské slzy, dralo jí to srdce. Nemůže o něho přeci přijít, vždyť ho tolik miluje. Naskočila mezi Lingrifova bílá křídla a okamžitě se vznesli. Její dobře známý potok se vzdaloval a zmenšoval, už viděla i téměř celou vesnici. A Grif letěl k pobřeží oceánu. Slaná voda prudce narážela do ostrých kamenů a měnila se v bílou pěnu a pěna zase zpět na vodu. Byla silná, narážela s obrovskou prudkostí. Ale pohled to byl krásný. Blankytně modrá hladina, ve které se odráželo sluneční světlo a i pár mráčků, co volně běhalo po obloze. Grif zaletěl zhruba do poloviny útesu, těsně ke skále, kde bylo malinké okénko s mříží. Velké asi jako dětská hlavička. Leah se okamžitě natáhla k okénku a zavolala. "Argrie, jsi tu? Ozvi se mi." V jejím hlase bylo slyšet pláč a zoufalství. "Leah, jsi to ty? Ach Leah, má milá Leah. Není mi pomoci. Mé plameny kámen nespálí, tvá voda nám také nepomůže. Už tu zůstanu na vždy." Odpověděl. "To se nemůže stát, nemůžu se tě vzdát, to nedokážu. Prostě ne! Musí existovat nějaké řešení. Miluju Tě, Argrie, miluju! Nebudu bez tebe žít. Puká mi z toho srdce." "Leah, to je ono. Puká. Ano, potřebujeme, aby ta skála pukla." "Jak to chceš udělat? Nerozumím Ti." "Budu do ni neustále vysílat své plameny, než bude zcela rozžhavená a Ty ji schladíš svou vodou. Prudce ji poliješ tou nejledovější vodou, co jen dokážeš. Mělo by to fungovat. Ach, Leah, tak moc bych Tě chtěl vzít za ruku a políbit. Je to ironie osudu, abychom se do sebe zamilovali zrovna my dva, kteří spolu být nemůžeme. Chtěl bych se tě dotýkat." Smutně sklopila oči. "Já vím, že ano. Ale já nám pomůžu, už vím jak. Nejdříve tě odtud musíme dostat. Tak začni s plameny." Poodletěla o kus dál od útesu a pozorovala skálu, jak se z ní začínalo kouřit. "Myslím, že už můžeš, víc už ji nahřát nedokážu." Ozvalo se vzdáleným hlasem z okénka. A Leah okamžitě vytáhla pomocí vůle vodu z hlubokého dna oceánu, kde je nejstudenější a sunula ji po útesu nahoru k vězení. Pokryla jí celou plochu kamene a ten vzápětí pukl a vytvořil v sobě spousty prasklin. Pár úlomků se ztratilo v oceánu. Grif s Leah na zádech okamžitě přiletěli blíže a začali dračími drápy zvětšovat otvor v kamenné zdi. Argrio prolezl dírou a nasedl za svou milovanou mezi jeho křídla. Tak moc ji chtěl obejmout a políbit, ale nemohl. Ona se na něho dívala s výrazem naděje. "Máme šanci být spolu, máme šanci se navzájem dotýkat. Musíme to zkusit. Tady stejně zůstat nemůžeme, chytili by nás." A tak se společně na křídlech Lingrifa vznášeli po obloze proti slunci a mířili za hranice Sortorikorie. "Ale tati, ty jsi mi zase neřekl, jestli se jim to přání splnilo. Dokázal jim mocný čaroděj Karandeus pomoci?" "To už záleží jen na tobě, Anežko, jaký konec si domyslíš. Třeba se jim to povedlo a třeba ne. O tom už je zase jiný příběh. Teď už hezky spinkej. Dobrou noc." Pohladil ji po jejich zlatavých vláscích a odešel z pokoje. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
Napsat autorovi (Občasný) |  |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.  Addictive Zone Orbital Defender Game |
|
||