Jako popel

Bojíš se všeho co cítím

slané slzy polykám

jako prach, jako popel

jako labutí křídla nad hlavou

Spálil jsi i to něco

co ve mě zůstávalo

bez myšlenky, bez nápadu

bloumám tímhle cizím světem

Proč se vůbec starám

proč nad tím dumám

slzy poslední zbytečky odnesly

a mě nezbylo nic

Hnědé oči, hnědé oči z ledu

zarývají se do mých modrých

Hluboký pohled co pálí a bodá

Pohled v němž chybí má svoboda

Jsem jako popel

a ty stopy za mnou zametáš

vznáším se nad mořem

a přeji si mít ještě šanci

Poslední zvonění umíráčku

Poslední noční paprsek

Zavírám oči

jako popel, jako vzduch.