Bílé

špičaté tváře

v ambientní souhře

                      dun z předešlých měsíců

dopadají k minoritám vrkajících příček

s jazykem

v plachých ústech

bezbranně odmlčených

                  do prázdna

pak obětí ...

je jen plechová krabička

s víkem - co rakve

už z principu zavírají

před korkem důstojnosti

černá zákoutí

si vždycky měřím jako malíř

                             nahou ženu

bez citu přistupuji k odhalení

a procitnu jen

při doteku poblouznění

když se vstřebáš

jako slina

vdpadající do noci

                      slyším

           vytí do tónů

     krčím se v rohu

       kadeří bizonů

jsi jako MODRÝ La Vei

jako nálada skromných pokrmů

a vůně slepoty

Tvoje láska

je vzteklá vlčice

ve skále roztónované šedí

a 

růžová stuha Olivie
ti vlaje z vlasů

praská

studí

a puká vlhkem

dívá se na schnoucí výlety za dusnem

opouští sklo

s dotyky samoty

chtěli jsme být černobílí

                                     víš

tikající protiklady

v násilnostech

a odchodech

divoké lanové mosty

co nevedou zpět

ale jsme šedí

jsme oba šedí

sloučeniny v průhledných válcích

co bublají

bez zahřívání

lepíme na sebe kusy papírů
a novin
synteticky ve čtvercích Harlekýnů

potažení matem

potrhaných šlach

dům za domem

zakopávám o prahy bolesti

než jsem zjistil

že i ty prahneš

po rozpití se

do Malých stran

špičatých tváří geometrie

co odsává

Picassovo diletantství

z ňader

Goyiské
dvorní dámy