Tolikrát ses mne dotkl Bože skrze vítr lásku město hřích umírání ústa i kněze že abych tě neviděl musel bych zavírat oči pokaždé když se dívám na nahou ženu musel bych si zatlačit uši abych tě neslyšel v miluji tě a nesměl bych věřit ani v nebe jehož na okamžik dosahujeme ač naše křídla nejsou skutečná a potom ještě padáme zpět do postelí naplnit čas kdybys nebyl Bože neměl bych radost víry a namísto pokory, kterou nacházím v oddání se bych četl třeba reklamní letáky a poslouchal rádio jako dřív ale teď, když se již nebojím cesty a jsem schopen pocítit lítost, aniž bych něčeho litoval je zřejmé, že jsem hoden tvého světla jímž přijímáš do své náruče naši temnotu a jímž hoříme v našich svících snad mi dopřeješ, abych ještě nacházel krásu mezi námi i když kříže na něž se přibíjíme stojí jen proto že nenacházíme odvahu k tomu nemít vinu a dojdu k Tobě
| 
