Naučil jsem se najít Klid
rozpoznat ho a připoutat ho k sobě
zaprášený ležel kdesi v banátských kopcích
a taky utopený v hlubokým Dunaji
zakopával jsem o něj v temných jeskyních
a slyšel ho v těch nejmenších potůčcích
to ne on, ale já se skrýval
to ne já ale on mě hledal
potkali jsme se až u starejch dolů
pili spolu

místní pálenku a nechytali hady
pod vinnou révou jako střechou
jsme sbírali písně
tango mělo místo v čele stolu
harmonikáři se jiskřilo pití v oku
(vystup duše na ramena, v břichu bude potopa)
a unaveným nohám se i tak chtělo do tance
naučil jsem se v Klidu jít
tmavou eibenthalskou ulicí
jako námořník, krok tam, dva zpět
a s humorem schrupnout za cizím plotem
slunko pálilo jak papriky
a Dunaj? ...Dunaj...Dunaj...
prostě byl.
I v neomaleném městě ho slyším šplouchat
protože nic nezávidí moři, které tvoří.