Kosti jsou vrženy.

Kdo další je na tahu,

jehož dny jsou sečteny?

Je čas jít, dech se krátí.

Je pozdě hojit špatných skutků bol.

A v kalichu hořkosti,

již jen hlt poslední Ti zbyl.

Tak kopni ho tam pro štěstí,

ať máme čistý stůl.

Protože,

co jsi nestihl, už zvládneš stěží.

Co jsi zasel, sklidí jiní,

Tvé směnky věřitelé plamenům teď svěří.

Skládat účty, to není oč tu dneska běží,

co jsi hýčkal, nech živým na pospas.

Tobě k užitku už nic není,

tak jim dopřej zádušní svůj hodokvas.

Co jsi užil, už nepůjde Ti k duhu,

po všech rozkoších je veta.

Věčné obžerství je jen věrozvěstů trik,

Tvou společnicí, samota.

Brzy Tvůj stín ztratí svoje tělo,

a přec tíhu svých hříchů poneseš si dál.

Co krok, to osten do chodidla bodá.

Tak přece už nesmlouvej,

anděl smrti Ti slevu nedá,

ani na dluh, natož na zkoušku.

Ale nic, možná nebude tak zle,

třeba Tvůj život jen jak svíce zhasne.

Tak jen pojď, už za chvíli to zvíš,

škoda jen,

že nikomu to nepovíš.