Když už jsme tady

jen na skok, jako hosti

ke světu obracet se zády

a nežít v přítomnosti

- to kámen úrazu.

Teď ty...Už kážu..

        ------

Díky.. Tedy navážu..

Snad dokážu

mluvit o své Touze

prožívat pouze

přítomný okamžik.

Je to zlý zvyk

prodlévat stále

jednou nohou v křivdě přestálé

a tou druhou v strachu

ze zítřejšího krachu.

Takový je svět

takoví jsme v tom světě.

Pověz mi, co napadne Tě...

        ------

Kdo kolem sebe

vnímá tu krásu

nevyjde z úžasu.

Blankytné nebe

slunce a hvězdy.

Však dírou ve zdi

našeho myšlení

všechny ty zázraky

nemůžem vidět.

Musíme za zraky.

A tam je výhled.

Udělej za vším tečku.

Já učím se tu řeči křečků..

         -------

Hledám tu Tečku

Však Ty víš.

Upadla mi a v prachu našla skrýš.

Hledám ji marně

do očí slzy se mi ženou

Pláču nad Tečkou zakutálenou

Hledám dál

Noc už černý plášť prostírá

Slábne mé tělo a taky moje Víra

Jen Měsíc tiše nade mnou se sklání

V prachu a v slzách usínám vyčerpáním

Teď probouzím se

a u mé hlavy lístek se zelená

- To jsem já

tvá tečka zakutálená -

Ještě jednou protírám si zraky

Máš pravdu.

Ještě dějí se Zázraky..

        -------

Už jenom to

že s tebou, jarro mluvím.

Tak i pod mraky se sluním..