Hledám Tě.

Jen dnes už v jiných...

Hledám

ve výškách pódií

kde zpíváš, Jeane,

jen mým zavřeným očím.

Přes zasněžená rána

melodickými cestami

staré Prahy

únavou propadáme se

podkrovími domů.

Než si zmizíme v mlze.

Na okruzích

kde bojím se, Seveřane,

že červená přece jen

nenosí štěstí.

Že ani já...

V neznámých zdech

Tvými prsty počítám

již spočítanou minulost.

Přesto trpělivě dýcháš do mě život dál.

Podivně ospalá

stávám se součástí

příliš mnoha snů.

Tolik jsou cizí

že sebe

už v nich nepoznávám.

Zraněná

na přání přece jen

vyšívám krajkové šaty

v nichž bojím se být

dokonale

nedokonalou ženou

komukoliv.

Opodál

zklamáním vystrašené dítě

rozplakalo se

uprostřed přeplněné cukrárny

mýma očima.