ŽE BY PŘECE JENOM SCHOPNÁ PROJEKTOVÁ MANAŽERKA? MARIA MAGDALENA JE OD PÍSMENKA M…

TA OTÁZKA NADZVEDLA A POZMĚNILA BĚH V DĚJINÁCH. PROČ TOLIK PLÁČEŠ? OTÁZAL SE JEŽÍŠ MARIE MAGDALENY, KDYŽ STÁLA PŘED PRÁZDNÝM SKALNÍM HROBEM. ŽENA SE OTOČILA A SPATŘILA VZKŘÍŠENÉHO LORDA JEŽÍŠE.

Pochybnosti jsou prakticky předem vyloučeny. Ta žena se jmenovala Maruška. Tím ale také veškerá jistota končí. Dál už to není potvrzeno a chybí u toho štempl.

V případě ženy, která stála u zrodu moderního křesťanství, nevíme ani to, proč její druhé jméno znělo zrovna Magda, natož abychom znali její podrobný život.

Její legenda se zrodila z životní pouti od nemluvněte a pak divoké kočky divošky v bordelu k nejpovolanější apoštolce a zase zpátky. Anebo to bylo zase úplně jinak? To neví nikdo z vás. Zůstává jen jméno jako poznávací značka u nablískaného fára – Marie.

PRODÁNA DO SPROSTÉHO NEVĚSTINCE

Na břehu Galilejského jezera je stín vzácná atrapa. Tak, jako slunko pálí dnes, tu žhnulo a umíralo žízní obyvatelstvo i před dvěma tisícovkami lety. Ulovené ryby nevydrží dlouho čerstvé, a než se pořádně nasolí, ovívají je ženy svázanými suchými větvičkami. Mouchy jsou dotěrné, přímo k nevydržení. Možná v té řadě žen na tržišti ve městě Magdala seděla vedle své matky i pohledná dívenka Marie.

Obchody moc nejdou a recese leze ekonomům už na nervy. Od chvíle, kdy nad Galilejí získal nadvládu parchant Řím, je ekonomická situace v okolí toho malebného jezera tíživá. Peněz na úhradu daní se nedostává, rybolov jako hlavní zdroj obživy netáhne moc pozitív k sobě. Východiskem z nouze je pro řadu rodin prodej dětí do otroctví, což u dívek mohlo znamenat také prodej do některého z již tehdy existujících vydřidušských nevěstinců. Krutý způsob na přilepšenou do kasy v rodinném rozpočtu mohl poznamenat i život nebohé Marie.

Ale skutečně jen možná, důkazy chybějí a nebudou. Je to však jedna z cest, která by mohla vést k tomu, proč se budou se jménem Marie z Magdaly další dva tisíce let spojovat i označení pro nevěstku, prostitutku, štětku a hříšnici…

Tak tedy milé okolí kdyby… Kdyby si Marie skutečně musela projít otroctvím v nevěstinci, nebylo by nic divného na tom, že se jí společnost začne štítivě stranit. Zůstane neprovdaná a jejím druhým jménem bude Magdalena, jako ženská kost radost pohledět z Magdaly. Znamení svobodné ženy, protože ty vdané fasovaly jméno po svém muži. Ale také to mohlo znamenat Marie Copatá, výraz gaadal vyjadřoval jadrný pletenec, třeba z vlasů.

S cejchem nevěstky se nikdy žádné hvězdě nežilo dobře a Marie se bála, že ji společnost vyobcuje. Nemohla se spoléhat na to, že každému na potkání vysvětlí, proč má za sebou tak pohnutý osud a proč okolí připadá být na oko podivnou existencí. Těžko by se někde dovolala zastání, a tak možná, ano, kdoví, znovu možná, sáhla po krajním řešení a začala předstírat pomatení a posedlost zlými duchy.

Tuto taktiku ostatně čas prověřil a známe ji i dnes, omlouvat skandální chování nepříčetností není nic nového pod Sluncem.

JEŽÍŠ PŘICHÁZÍ ZJEDNAT POŘÁDEK

Zatímco pozornost lidí ve městě zaměstnává podivně se chovající dívka Marie, na obzoru za městem se zdvihá z cesty malý oblak prachu. Víří ho kráčející crew vedená mladým vousatým pánem.

Do města vchází Ježíš se svou družinou věrných. Událost důležitá pro Marii i pro historiky. Ježíš, známý už jako úspěšný vymítač ďábla a vyvraceč všemožných pomluv, vyžene z těla Marie sedm démonů a ta se přidá za odměnu k jeho vyznavačům. Tato událost je také první dochovanou písemnou zmínkou o Marii Magdalské.

Do svého evangelia ji zaznamenal nezapomenutelně Lukáš. Na další biblický zápis, který se zmiňuje o Marii či Máří Magdaleně, je nutné počkat až do Ježíšovy smrti. Matouš a Marek ve svých evangeliích nejprve popisují, jak Marie Magdalena, společně s dalšími ženami, přihlížela mlčky a soucitně na Golgotě Ježíšovu ukřižování.

SCHOPNÁ A SAMOSTATNÁ JEDNOTKA

To, jak jednička Marie Magdalena poté objevila prázdný skalní hrob, v němž měly být pochovány Ježíšovy tělesné ostatky, už zaznamenávají shodně všechna čtyři evangelia. Než se ale odehraje rozhovor, který změní lidské dějiny, je třeba na chvíli příběh přerušit a vrátit se ke slovu, které k životu Marie Magdaleny pasuje nejvíce – možná. Možná totiž, že až do příchodu k inkriminovanému Ježíšovu hrobu vypadal Mariin život úplně jinak.

Nikdy nebyla ničí otrokyní ani povolnou ženou. A nebyla závislačkou na milosti Ježíšovy družiny, která ji přijala do party. Nebyla to žádná nevěstka, ale schopná samostatná jednička, která v Ježíšově spolku plnila roli jakési projektové manažerky.

KAM MÍŘÍ POLIBEK? PŘECE NA CITLIVÉ PARTIE CITLIVÉHO TĚLA

Uměla putující družinu zaopatřit jídlem, dokázala dohodnout nocleh. Tento naprosto odlišný obrázek by zapadal do toho, co se lze o Marii dovtípit mimo Nový testament, v gnostickém Filipově evangeliu. To popisuje Marii Magdalenu jako ženu, která při společných debatách kladla Ježíšovi nejvíce zvídavých potutelných dotazů, zatímco ostatní tu seděli a mlčeli.

Nalezený originální zápis na papyru bohužel není kompletní, jeho část vykousali pobožní mravenci.

A tak například nevíme, jak dál pokračuje první část čitelného sdělení: „Spasitel ji miloval…“ Jak proboha? To vědí jen mravenci. A co ještě dráždivější věta, která dokonce prozrazuje, „… a políbil ji na její šíji…“? Kam to mohlo být? Zbytek papyru chybí. Líbal Ježíš Marii Magdalenu skutečně na ústa, jak se traduje? A byl to opravdový polibek, nebo jen symbolické vyjádření toho, že Ježíš Marii předává slovo Boží?

I takové vysvětlení by svou logiku mělo. Podle Filipova evangelia byla Marie jako pozorná školačka oblíbenou žačkou Ježíšova učení a měl ji raději než ostatní účastníky na školení. Možná i to, že právě Marie objevila jako první prázdný hrob Ježíše Krista, byl jen projev Božího úradku nad osudem této tajemstvím opředené ženy, radost pohledět.

NEBYL TO ZAHRADNÍK, NEBYL TO KOZEL…

Vchod do prázdného Ježíšova hrobu se Marii rozpíjel v proudu slz ze ztráty blízkého přítele. Za hlasem, který se ozval za jejími zády, se poprvé ani neotočila. „Proč tak pláčeš?“ vyrušil ji ze smutku mužský hlas. „Odnesli mého pána a nevím, kam ho nakonec uložili,“ odpověděla přes rameno komusi, koho považovala za obyčejného zahradníka. Ten ji ale oslovil jejím jménem.

Marie se otočila, spatřila Ježíše a překvapeně zvolala: „Mistře!“ Chtěla se svého pedagoga dotknout, ten ji ale včas zarazil. „Nedotýkej se mne,“ pronesl pohodář Ježíš a vyzval ji, aby šla ostatním vyřídit, že byl vzkříšen a vstal z mrtvol.

Malé hnutí se v tu chvíli začíná měnit v nové svébytné náboženství. A je to právě Marie, kdo v něm přebírá vedoucí úlohu, i když v textech Nového zákona není nikdy uváděna mezi apoštoly.

Přitom všechna čtyři kritéria stanovená Biblí splňuje: byla účastnicí Ježíšovy uzdravující pouti, byla přítomna jeho procesu smrti i vzkříšení a jeho lekce šíří dál. Navíc burcuje ostatní apoštoly, kteří mají nahnáno, že budou zabiti a umlčeni stejně jako Ježíš. Marie jednoduše vystupuje – stejně jako za Ježíšova života – coby dynamická neohrožená manažerka společného projektu duše a kultivace a chová se jako skutečný lídr.

MOŽNÁ JINAK

A znovu možná… Možná se až tady zrodil pro dějiny obrázek Marie Magdaleny jako polepšené, napravené někdejší štětky. Sílící a stále vlivnější církev byla více řízena až naprosto vyřízena muži a Marie Magdalena je najednou velmi nepohodlná postava. Mužská církev ji chce vytlačit, ale z historie ji nijak vygumovat nemůže.

Řešením by mohlo být obsazení do jiné vedlejší role. Marie a bezejmenná netvorská hříšnice, která Ježíšovi pomaže nohy vonnou mastí, jsou najednou jednou a tou samou postavou.

Marie je rázem žena z okraje zájmu společnosti, která se až jako kající nevěstka napraví. Dobrý vzor, který může církev nabízet všem hříšníkům jako útěchu v dobách zoufání. Nebo to bylo všechno úplně jinak a vy sami asi tušíte, jak se to celé mohlo odehrávat.

(Dušan Kubín, výtisk Lidových novin z 28.12.2013)