By se rovnalo emoční sebevraždě

Vraždě svých prstů

Prolomení chtíče vzdouvající se hrudi

Nedávalo by to smysl

Autentičnost by se vyvrátila 

V rádoby vznešeném příběhu

Proto už nepíšu

Nedává to smysl

Tvořím rádoby lehké metafory

A z písku sypu metonymie

Kolem plynou synekdochy

A všem se dělá špatně

Nalévám si do krku jed

Ráno se probouzím značně nevyspalá

S křečí v pravé noze

Se srdcem na krku

A v hrudi mi zeje kůl

Tvrdíš, že jsem emoční upír

Nevadí, máš svůj rozum

Tedy, pokud se tak dá nazvat

Ale proč bych se měla starat