Je sobota brzy ráno to je Šumperk ještě střízlivej potkávám jehovisty, kteří jsou městu přítomni dřív než všichni ostatní asi aby spasili duše všech, kteří se vrací z flámu ale kde jsou ty časy, kdy bych takhle šel domů já za nás byli jenom esenbáci a ti kontrolovali občanky a duše jim byly ukradené zdravím se s vietnamskými kuchaři, znám je úplně všechny a taky s místními cikány i městskými policajty, kteří si občas dají do držky a když ne, tak si už někoho najdou a všechno je vlastně na svém místě připadám si jako James Dean ve svých černých brýlích, ale jenom připadám, protože uvnitř jsem někdo úplně jiný a pak do asijské jídelny, kam chodívám uvíznout v čase přicházejí první notorici, které sem vozí první vlak z vystěhovaných vesnic do vystěhovaného Šumperku a je vidět, že to jsou úplní vidláci kteří by se v Praze neodvážili ani vyjít ven z nádraží sedí u vedlejšího stolu a baví se o miliardách a trestu smrti protože ještě nejsou ožralí docela mi nevadí protože znám celkem dost pěkných sviní na kterých nic není vidět ani to, že chlastají lidskou krev a žijí z myšlenek, které ukradnou a zabijí a tak vteřinu předtím než si spálím ústa o horkou polévku mlčím k tvářím oken ve svém blues, které by bylo slyšet kdybys mi položila hlavu na srdce a dala mi polibek dlouhý jako zima a na stole, který vypadá jako hornické ruce tolik má na sobě vrásek a špíny tančí světlo se stínem, když vietnamská majitelka zatahuje žaluzie aby se světlo nelámalo tak pitomě v odlivkách rumu a nekazil se kšeft napadá mě, že nějak ubylo lidí v ulicích asi se všichni rozhodli, že umřou v Brně nebo v Praze jako můj otec jako moji bratři jako moje děti jako kdo já všechno vím a přitom tady stačí jenom rozpřáhnout ruce a letíš výš než holubi ze střechy kostela Panny Marie Sněžné a všechno ti může být ukradené bejby jo tobě píšu tohle blues že to pivo si dám už jenom občas a že neotočím se za každou tak jako dřív a jestli někdo zemřel, že zapomněl jen létat to chtěl jsem ti říct
| 
