STŘELEC

Lhůta cca. 21.11. – 20.12.   vládce je Jupiter a živel je oheň

Nesu srdce špičkou vzhůru

jako jitřní slib

Pod nohama zemskou kůru

zvedám luk a šíp

Letím k nebi Jiskry prší

na hořící srst

Kdesi nad mým středem srší

žhavý boží prst

V jaderníku planu medem

jako reneta

Kříž či hvězda? Nad mým středem

letí kometa

Vývoj vrcholí. To, co Štír nechal dojít až ke třetímu ohni, završuje svůj tvar. Strom už takřka neunese jablko k prasknutí nalité šťávou. Je dokonalé, je plné. Je silné. Střelec je samo dozrání.

Beran je jiskra, Lev je plamen a Střelec srší jako vulkán, tryská z nitra země k nebi. Energie kulminuje. Životní síla plane naplno.

Štír hledal chybu a Střelec hledá cíl. Otázka, kterou si vývoj klade nyní, zní: Existence cosi vytvořila. Plod dlouhého zrání je zde, k dispozici. Ale komu? A čemu? Kam vede cesta, která už došla na vrchol?

Střelec bývá zobrazován jako kentaur s lukem, a je-li obraz správný, míří šíp přímo vzhůru. Není to střela lovná a nezabíjí kořist. Je to naznačený směr lidského hledání.– Kentaur, napůl kůň a napůl člověk, symbolizuje evoluci. Je zvířetem v nás, lidským světem, kam dnes náležíme. A šíp mířící k nebi je náš přesah, touha po úrovni ještě vyšší. Je v nás minulost i přítomnost i budoucnost.

Člověk–Střelec je na tento velký skok skvěle vybaven energeticky. Dostal pohonných látek, že až neví, co s nimi. Síla ho svrbí do konečků prstů. Potřebuje jednat. Musí vydat svou kypící vitalitu. Někam ho to mocně táhne – ale kam?

Rozcestník Střelcova osudu je definice cíle. Když Střelec ví, co chce – když to ví přesně a chce silně – potom ho téměř nelze zadržet. Ohnivý náboj zvyšuje jeho šance. Ale když to neví, pak je zle. Střelec bez cíle či odsouzený k nečinnosti je přehřátý kotel, který exploduje z čirého přebytku sil.

Střelcům vládne sám Jupiter – Zeus, nejvyšší bůh antického Olympu. Je to Zeus hromovládný, ale i Zeus bonviván. I Střelec žije s náruživou dychtivostí. Všude je ho plno, jeho hněv i smích jsou nakažlivé. Má všechny přednosti i chyby svého prudce extrovertního určení. Je výbušný, to znamená odstředivka. Soustředění ho nudí. Raději běží maratón či žene na zteč, než aby hloubal v tichu. Musí mít pohyb, rozruch, změnu. Do meditací ať se noří jiní. Jeho výrazem je čin.

Evoluční zkratka, kterou v sobě nese, rozšiřuje okruh jeho družnosti. Práva zvířat ctí jako vlastní. Hájí celou živou říši. Má ekologický instinkt – jasné vědomí spolupatřičnosti k nižším i vyšším formám života.

Vidina cíle z něj často dělá vůdce a prudkost válečníka nebo sportovce. Stává na špici dění. Má dar vlévat druhým oheň do žil a vyburcovat dav. Mobilizuje sebe i druhé až do vyčerpání rezerv – a mnohdy ještě chvíli pak. Jeho tempo je tempo formule jedna. Otázkou je, jak umí řídit a kam vyjede.

Smyslem znamení je únik z tenat zemské tíže a překročení dosud platných měr. Střelec občas nebezpečně překračuje míru. Je výstřední a dravý. Hoří v něm doutnák fanatismu. Jeho verva nemá kázeň a kuráž shodí uzdu rozumu. V nejhorších chvílích jedná jako šofér, jemuž se vymkl volant v plné rychlosti.

Když síla nenajde cíl, zdegeneruje v chaos nebo v agresi. Střelcova krásná bojovnost se zvrhne v čingischánství. Jeho šíp klesne, rezignuje na hvězdné výšky a spravedlivá svatá válka zpustne do spanilých jízd.

Dobrý Střelec je vtělený plamínek a jas. Nevybuchuje, ale jiskří. Nepálí, ale hřeje. Podává mimořádný výkon a přitom je radost vidět, jak ho baví žít.

A ti nejvzácnější z nich nám ukazují výš. Jsou to Ikarové, kteří to zkoušejí pořád znovu. Meze dnešních možností je nezadrží. Klec gravitace je jim těsná. Jejich oheň šlehá z raketových trysek a vynáší k nebi naše naděje. A tímto velkým výbojem energie končí zrání. Proces tvorby zavrcholil a nad jeho vrchol míří Střelcův šíp.

TAK MLUVÍ STŘELCI:

Všichni silní lidé milují život.

(Heinrich Heine)

*

Slabost síly se skrývá v tom, že síla věří jenom síle.

(Stefan Zweig)

*

Plýtvala jsem svým přátelstvím pro všechny, zaplavovala jsem svou upřímností garderobiérky i náhodné ctitelky, kolegy i kolegyně, chtěla jsem žít se všemi a ve všech. Připadala jsem si jako město, v němž i ve dne svítí všechny pouliční lampy, protože v elektrárně je příliš mnoho nezužitkovaného proudu.

(Olga Scheinpflugová)

*

Myšlením jsme dosáhli toho, že se cítíme lidmi mezi lidmi, z nedostatku něčeho lepšího. A to nás činí silnějšími a snažíme se seč jsme, abychom byli pevným článkem věčného řetězu, řetězu květin, zvířat i plodů, úst a čistých očí, abychom byli na výši dnů a celého života.

(Paul Eduard)

*

Ptáci kteří křičí

vichr který fičí

vlny na moři

květy v oboře

hadi červi též

všelijaká havěti

pomáhej stavěti

k Bohu věž

ozvěna: „k Bohu“

(Paul Klee)

http://www.youtube.com/watch?v=L00KS7W1NWA

Depeche Mode – Personal Jesus (® 2014) Space Mix

THE 7A3: DRUMS OF STEEL (BUBNY Z OCELI)

Zadrž, co děláš, protože vybledlý plán byl stržen do pozadí
postrádáš minutku pokynů a skoro jsi se ztratil
v bláznivé bouři šílenství jako když nastane noc a řádivá je veliká, hořící
my v nejvyšší výstřednosti, ve stylu a fintě
on si říká S-E-A-dvojité N-I-E
příjmení od taťky je Bouldin, takže používá Bé
okouzlovač vtipálků, kterému rozumějí málo
vydělávat peníze na živobytí, tímhle se vždy zabavíme

ty máš s bídou pověst muže, jestli je tvá duše dutá
(naše) parta se rozhodla být řídící, protože jsme se nikdy neučili nikoho následovat
tak vy všichni, co ukazujete svůj temperament, vy znáte podstatu správné chvíle
slyšte mého bubeníka, jo, a jeho bubny z oceli

Poslouchejte mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče
mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče
poslouchejte mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče

Dobré časy budou zaručeny, protože nebereme žádné nesmysly
jo, Muggsi, tohle je tvá role, tak nech beat svátečně započít
a vy všichni milenci, dávejte si bacha na vaše slečny, protože my je zveme na území Utopie
držte se jí opravdu blízko, protože my na ní takzvaně zapůsobíme
Sean má sen, já mám vizi
myslím, že je nejvyšší čas, aby seskupení začalo tuhle misi
koukni, proroci mluví se znalostmi, pravdu oni nikdy neutiší
naše vazba je silná, takže ty nemáš možnost znesvětit vůbec nic
u muziky hejno oddaných, zkoumej, kdy máme slovní hříčku
nerozumíš? Tak vyřeš hádanku
protože já říkám znalosti, všechno, aby bylo opravdové
slyšte mého bubeníka, jo, a jeho bubny z oceli

Poslouchejte mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče
mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče
poslouchejte mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče

Vynalézat texty je námět a tohle je náš život
já žiju pro každičký schopný moment a házím kostky
protože hazardní hráči se na to vždy odváží – vlítnu do akce
bubny vybuchují, tak všichni tančete
bratře, poslouchej starou zdárnou hip-hopovou muziku
to není žádné porovnávání, tak si to nepleť
s něčím dalším, v kvalitě sebe sama
někteří na to mohou namítat, že je to výřečnej tón (to si piš!)
mluvím angličtinou, nikdy si nepouštím hubu na špacír tolik překroucenou
bass je v hlasech a vzduch je v plících
Grandmixaři Muggsi, ukaž jim, co to přesně znamená hip-hop
kluci pocházejí z Brooklynu, DJ z Queensu
ale teď vegetíme v Kalifornii, žijeme v L.A.
vyděláváme si na živobytí, žijeme ze dne na den
dokonce i heavy metalový nadšenci tleskají a podlehnou tomu
když slyší našeho bubeníka, jo, a jeho bubny z oceli

Poslouchejte mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče
mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče
poslouchejte mého bubeníka
jak můj bubeník do toho tluče

♥
MANTRONIX:

„LOVE LETTER (DEAR TRACY)“ (LÁSKYPLNÉ PSANÍČKO) (OH MOJE KOČIČKO)

Milá slečno, ty jsi moje potěšení

doufám, že tě tohle dokáže zachovat poměrně klidnou

chtěl jsem to napsat, ale potom jsem si myslel

že bych měl asi ještě počkat a dát vzniknout páru dvojice pro svůj drahý život

tak už přestaň šílet, vždyť nejsi zapomenutá

nemohl bych se odvážit zranit květinku ve světě tolik prohnilém

hnije celý svět ze vzteku, z nenávisti, z rozkladu

je komplikující pro člověka jako jsem já, abych fungoval

tak se pojď zase znovu seznámit

s tímhle vysvětlením, co by mělo dát změnu tvému uvažování

když se díváš a pochopíš každý detail v přemýšlení

co říkám je to, co si myslím

a ne těch trochu řádků, které jsi si nakoupila

Víš, že je mi líto, že moje pocity pro tebe neznamenají teď nic jiného než lhaní

já jsem nikdy netvrdil, že to dřív bylo snadné

všechno co jsem dělal bylo výstavně tak samozřejmé a plán hry je nachystán naslepo

že jsme se mohli k sobě hodit a mohli jsme k sobě hledat cestu velmi snadno

bez samozřejmého uvedení

všech těch možných překážek, které činí můj návrat

jako pro tvůj dobře vyjádřený úmysl k našemu vztahu

pocity sympatie jsme měli určitě oboustranné a díky tomu, že žijeme zdrženlivě

já jsem od tebe nemohl očekávat a chtít něco víc

ani jsem nemohl popřít tvoji existenci v žádné chvíli

víš co tím myslím má lásko

dokonce jsem se podělil o zážitky z našich setkání

se svými kamarády, kteří nemají na můj život nejmenší vliv

a tohle je z důvodu, že jsem stále ještě velice mladý

víš co

můj učitel je moje vědomost

a vědomost může být procvičená jen existencí a ne zdráháním

moje cesta je vytýčená a budu jí následovat

dokud mě povede k mému osudu, ať už je to cokoliv

to je mi líto slečno

Ano jsem nezávislý muž s vlastním životem

všechno beru ve velikém tempu, když jsem o tom sám přesvědčen

nezapomínám na své přátele, ačkoliv si jich občas nevšímám

ať si nepletou výsledek života, ve kterém jedu

pokud ti stačí předstírání a nerespektuješ moje slovo

doufám, že tohle bylo něco, co sis vymyslela a ne něco, co jsi zaslechla

GANGSTER BOOGIE (WALK LIKE SEX… TALK LIKE SEX) (VYZNÁNÍ JEDNOHO GANGSTERA)

Mistr Hříchu se sem vrací – co myslíte, zachrání, co bylo ztraceno?

a skutečně zaplatí nějaké výlohy

s plánem tak kreativním, jak jen umím a dovedu

a jestli víš, to co já, pak víš, co znamenám

protože jsem vytvořený s opravdovou silou

a jak jsme to natáčeli, prohlašovali, jsem plamen, co je modrý

fascinoval jsem, když jsem vizáží inklinoval k vášni, co je moje

a jak víš, mám obličej fešnej

já zářím napříč zemí, beru slečny za ruku

rozbaluji všechny možnosti, abych se nasytil, jak můžu

já nepotřebuju nic víc, jen účel a úmysl do zásoby

protože právo být vítěz je právo být si jistý

ještě jednou bez pochybností každý pohyb, který udělám

který detail, legrační sklon, výsada v podobě

nejdříve vzít na vědomí být uznáván jako pohyb mé vůle

pak až později obnovený jako důkaz mých schopností

tikání to je zvuk mých hodinek

hip hop to je zvuk mého sídliště

vysílání v trvalém střihu

ano volání divočiny

ale kontrast ke každé akci

je šeptající dítě

protože to jsem já, ano všemohoucí

král jak vidíš král řízného zvuku, vyhledávám uvádění

snažil jsem se nejdřív najít cestu, potom následovat směrovku

Písmo je vážný závazek, ve kterém je stanoveno utrpení

zármutek, žal, tíseň, špatný stav, tvrdohlaví vy odpočívejte

potěšení a radost je nejlepší na paletě nálad Mantronix

hudební šílenost je Gangsterská výprava

Tak to berte jako dané, génius promluvil

zázračný a báječný, říkají nám, že jsme ze zlata

jako dvojice klidu, cool, soustředění musejí převládat

seriózní, zjistitelní, odrážející old school

chlapové jí vynalezli, platili a obohatili, drsnou krutou přísnou a ne protivnou

jemnou jako hedvábí, uličnická je tak senzační

to je pravda, my jsme v módě a tak rafinovaní

znáte nás jako profesionály, máme lišáckej postřeh

zrzoun je drzoun, jak jsem uvedl

a já to dělám v odnoži rocku, non stop s kousíčkem popu

protože hip hop dostává holky do extáze se mnou

Holky se nesou v chůzi sexy s holkama se vedou řeči sexy

raz dva

holky se nesou v chůzi sexy s holkama se vedou řeči sexy

tři čtyři

Nejkrásnější laterna magica je vyzývatelka už předem pravdivých emocí flirty

všechno se v případě „thirty“ nezamotá, ale dá absolvovat chtivě dirty

sexy je na 4 písmenka a Ty je máš mít na osm mocnin Zdeničko

yeah je na 4 písmenka a Tobě sluší cosmic osmy, ladnost Ti může cosmos závidět

hustá jako lustr broušený i obyčejný svazek nevadnoucích karafiátů

je to svůdnost sama, hebká krajka – navigace bez pirátů

mandlová srdce bijí pro ni každou chvíli v ráji na Hawaii

Havajská dračice a surfařova štěstěna v ráži ráj poznávají

polil jsem jí fernetem do zlatova šenkýřskou desku

kdyby jen tak pustila gramodesku, lidmi by třáslo libido Velikého třesku

ano osedlej ženskou s dobrou hudbou starou osvědčenou jako V3Sku

její pojízdná alchymie nenabourá, jen se přiblíží

právě máš tu čest mezi ctiteli pokušiteli rytíři

ANDĚL je ctitel všech ctností na Tvojí exkluzivní adresu

políbí Tě v lehkém letu ve stanovený čas

Amor šípem zasáhne její cíle zas zasažená zkouší jako ďas mazanou finesu

Tvá karamelová chuť Ježoura na chrlič, jazyk ostentativně vypláznout

vždycky je lepší výtvor pivních komor ochutnat, než na něho šlápnout

pro gangstery Al Pacino čilý hrdino a briskní miss, Ty zraješ jako víno

z toho důvodu chtěl bych vídat Tvojí maličkost na slunci stárnout

legendární miss taková rarita jako na aukci Modrý Mauritius

dekorativní papyrus psal by jí i Marcus Aurelius, osobně Tvůj consensus

božské stvoření ve světě kostelů a na účasti koncertů

jak vyzní One Caress? Bez legendy vyšumí jen bez žertů

tak spojme naše dojmy v Mega Mixu oboustranných raritek

ať trhlej zbohatlík či ratlík místo konjunkce Tvé vycucá dudlík,

já vítám Královnu a zaručím jí dvorně neošizený požitek, yeah

(trochu gangsterského vyznání prý legendám esoteriky nikdy neuškodí yeah)

KDO je ta divoška numero Uno?

THE SOUND OF SCIENCE

Ona a on kroutí se na splašený tón

ona a on zapínají nerozbitný gramofon

ona a on odříkají Boccacciův Lexicon

ona a on změkčí i Ypsilon

ona a on září jako v lednu noční Avignon

víno a slovíčko k dámě dovolí si kmotr Villon

(místo oken malba, přimíchávač barvivem posílen)

a vedle kolotočů med bezprostřední hned + káva kantilén

jenom parta muzikantů s nástrojema hýří

volný styl načechrají až se jim rozčepýří

i pro živou sochu se konec hraní blíží

ona a on prožijí sladké noci s lanýži

YEAH ELLE

Můj typ na bon jour i bon soir je princezna Spektra vět zcela vševědoucích

já chci studovat výhru jako ona milník špásů nebo příhod teďka budoucích

co je dobré? co je špatné? s tím se nezdržuj a nesužuj trápení s odolností

raduj se z maličkostí, naše sblížená zvířena je v kleci přeci pozorností?

s chutí se učíš být účetní, ale ne jednoduchá, ani podvojná

vibrace ode mě teď vzdálená Symfonie si serenádu ♥ získá hojná

nejlepší duo z Večerníčka, pozdvižení Ferdy, když ho vyhledává Beruška

od Sex Pistols možná výbuška, nikdy výhružka, výletnice akvizice letuška

oslavíme beze zbytku každou možnost být si Vzácná Dvojice?

Pierot Love s růží pro ní, začátek story, kde vedou lehké pozice

velká očekávání ve střehu, když jitří, vedle ní se cítíte tak správně

nevím, zda je z fitka, cvičme příležitost vyvolávat Kamasútru mravně

Kamasútra píseň půvabů pohádka mládí Elle sen splněné možnosti

možnosti zazpívat si něžnosti, možnosti prokazovat plodnosti!

*

VELKÉ SRDCE – VELKÝ ROMÁNEK NA POKRAČOVÁNÍ...

Může být Amor amorální?
může být slečna speciální?

může být rande triumfální?

mohou být touha i hormon populární?

*

VICTOR HUGO®  

PARIS…

25. února 1837:

Láska je nejdříve zrcadlem, dcero má;

jakmile začneš si být před ním vědoma

své krásy, od tehdy jsi žena.

Jestliže nebudeš marnivá přespříliš,

pak všeho na světě, má milá, docílíš;

nebudeš ničím zaskočena.

Dívka, jež ješitnost na uzdě nedrží,

se dřív či později ocitne nad strží

a jako kámen do ní padne.

Láska je jako sen: sladká a prchavá.

Nejprve rozpálí ti srdce do žhava

a pak tě pohřbí v tůni chladné.

1. ledna 1835 o půl jedné s půlnocí

Protože se mé rty dotkly tvé plné číše,

protože jsem tvou tvář bral často do dlaní,

protože nejednou jsem po slepu a tiše

zaháněl vůněmi tvých vlasů zoufání,

protože do mé tmy zazněla slova něhy,

za nimiž pospíchám jak můra za světly,

protože na ústech mi jako loňské sněhy

tvé slzy roztály a v úsměv rozkvetly,

protože nad hlavou mi tvoje hvězda hoří,

která se právě teď, žel, skrývá za mračna,

protože ve víru mých dnů, v tom pustém moři,

se náhle ocitla tvá růže průzračná,

proto dnes mohu říct všem rychlonohým létům:

– Jenom se žeňte dál! Jen leťte nad zemí

a přinášejte zmar těm nejkrásnějším květům;

já mám v mém srdci květ, jejž nezničíte mi!

Jestliže zkusíte jej připraviti o pel,

svou horoucností vás k ústupu donutí;

žhne totiž plamenem, jejž nezdusí váš popel.

Láska je mocnější než zapomenutí!

18.února 1834

Jestliže kde louka je,

louka, jež by byla

od máje až do máje

od kopretin bílá

nebo modrá od vřesu,

potom tě tam odnesu,

abys na ni bez hlesu

hlavu položila.

Jestli se kde nalézá

hruď, něžná jak víla,

a pevnější železa,

hruď tak ušlechtilá,

že z ní sálá vroucná zář,

pak chci, aby tvoje tvář

se na ni jak na polštář

měkce položila.

A jestliže někde jsou

sny lásky, má milá,

které šalbu nesnesou,

ani nahodilá

ulpění na cizích rtech,

ani slzy bez útěch,

pak chci, abys do snů těch

srdce uložila!

Srpen 1828

Ach, ponechte mě na perutích

do oblak vzlétnout na chvíli,

aby hlas pochyb ve mně utich

a moje sny se splnily!

Nechte mě prchnout k jiným světům,

jež alespoň mým příštím létům

by řád a smysl dodaly!

Dost dlouho mučil tento svět mě;

snad pochopím tu píseň ve tmě,

vzlétnu-li za ní do dáli!

Dejte mi plachty nebo křídla

a nechejte mě letět výš!

Že budu bloudit bez kormidla?

Vždyť povede mě Jižní Kříž!

Snad najdu klíč, jenž otevře mi

tajemství kosmu, a tak Zemi

postavím pevně na nohy.

Protože co je pro básníka

snazší, než vyčíst, co se říká

na druhé straně oblohy?

Jedné ženě

 „Je to půvabná duše...“ (Diderot)

Být králem, dal bych vše, co náleželo by mi,

svou moc, jež sahala by na kraj světa až,

korunu, žezlo, trůn, svou říši s poddanými,

palác i flotilu s koráby válečnými

za jeden pohled váš!

Být Bohem, dal bych vše, od moří po pevniny,

veškerý boží svět od země po nebe,

oheň, vzduch, peklo, ráj, démony, cherubíny,

tajemství života a smrti, za jediný polibek

od tebe!

(psáno v květnu)

LEONARDO DA VINCI: JENOM JAKÉSI NEŠKODNÉ ŽERTY A PŘÍBĚHY

„Ty máš ale divné oči,“ řekl kdosi obvykle jen z poloviny bystrý. „To je od toho, jak se dívají na tvůj divný obličej,“ odpověděl druhý, ten z dvojice poněkud snáze bystrý.

*

Kdosi se chlubil, že se v jeho rodném kraji vyskytují vzácné odrůdy. Pardon, chci přiznat zrůdy. Druhý mu nato řekl: „To rád věřím. Stačí podívat se na tebe. Větší zrůdu abys pohledal.“

*

Kdosi potkal přítele opásaného těžkým mečem. „Chudáčku!“ řekl. „Jak dlouho se ještě budeš trápit u tohoto kůlu! Proč se neosvobodíš? Vždyť máš obě ruce volné a nikdo ti nebrání!“ Druhý mu nato řekl: „Kam chodíš na takové staré vtipy?“ Kamarád odtušil: „Ty se vyznáš ve světě tak málo, že jsem si myslel, že tě i starý vtip překvapí.“

*

Dva jdou v noci nejistou cestou jeden za druhým, načež si ten vpředu mohutně uleví. „Vidím, že jsi vážně kamarád do deště,“ řekl nato ten zadní. „Jakto?“ „Máš obavu, abych se neztratil, a tak mě vedeš aspoň za nos a za uši, když už nám oči nebudou nic platné.“

MALÍŘOVA ODPOVĚĎ

Jednoho malíře se ptali, proč dělá tak krásné figury a tak ošklivé děti. Malíř odpověděl, že na obrazech pracuje ve dne a na dětech v noci.

ODPOVĚĎ PYTHAGOROVCE

Kdosi tvrdil, že prošel již několika existencemi, a odvolával se přitom na Pythagora. Kamarád jeho úvahy neposlouchal, a tak mu pythagorovec nakonec vyslovil: „Abys věděl, že jsem tu už jednou opravdu byl, vzpomínám si, že tys byl tenkrát mlynářem.“

Ten druhý cítil osten, ale přitakal: Ano, už si taky vzpomíná, kamarád byl tenkrát přece ten osel, co mu trpělivě nosil mouku.

ŘEMESLNÍK & PÁN

Řemeslník často chodil na audience k vládci města, ale nikdy po něm nic nechtěl, nepotřeboval mu přidělávat starosti. Velmož se ho jednou zeptal, proč to dělá, a on odpověděl, že mu ty návštěvy působí obyčejné potěšení, které panstvo nezná. Rád se totiž po zvyku prostých lidí dívá na lidi mocnější, než je sám fachman v oboru; páni jsou o tuto obyčejnou radost připraveni, protože mohou vidět pouze lidi méně mocné.

MALÍŘ A KNĚZ

Kněz chodil na Bílou sobotu po své farnosti, a jak je obyčejem, vykrápěl domy svěcenou vodou asi nevalné kvality. Došel do domu malíře a svěcenou vodou pokropil bohužel kvalitně i několik jeho obrazů. Malíř se otočil a dopáleně se zeptal, proč kropí jeho malby bez jeho souhlasu. Kněz odtušil, že takový je zvyk, že je to jeho povinnost, že je to společnosti prospěšné a že kdo dobro činí, dobro může očekávat, neboť jak pravil slibný Bůh, za každé dobro vykonané zde na zemi dostaneme shůry stonásobnou odměnu natvrdo, ve tvrdé valutě. Malíř počkal, až páter vyjde z domu, postavil se v patře k oknu, vychrstl na něho vědro vody a řekl: „Tady máš stonásobnou odměnu shůry a natvrdo za to dobro, které jsi vykonal, když jsi mi svou svěcenou vodou znehodnotil polovinu obrazů, chytráku.“

PŘÍTEL

Jeden člověk se přestal stýkat s přítelem, protože často (špatně hovoříc) brebentil o svých přátelích; opuštěný si jednoho dne před přítelem hořce zanaříkal a pak ho požádal, aby mu vyklopil, proč zapomněl na tak velké přátelství. Přítel mu řekl: „Nechci se již s tebou stýkat, protože tě mám rád a nechci, aby ti druzí museli zazlívat, že pomlouváš přítele. Když se nebudeme vídat, bude se zdát naoko, že jsme se rozkmotřili, a když mě pak budeš pomlouvat, jak máš ve zvyku své prostořekosti a přebujelé nadutosti, nebudou ti to přece tak drze vyčítat, jako kdybychom se spolu stýkali.“

ŽERTÍK JEDNOHO MNICHA

Je zvykem menších bratří, že v určitých obdobích drží drsný půst a ve svých vegetariánských klášterech nejedí maso. Na cestách však, jelikož žijí z almužen, mají povoleno jíst to, co je jejich hrdlu předloženo. Dvojice mnichů ráčila na cestách dorazit ve společnosti jednoho mazaného kupce k hospodě vyhlášených pokrmů; i usedli společně u stolu, a protože hospoda byla chudá, předložili jim jediného vařeného kohoutka. Když kupec poznal, že by na něho zbylo málo, obrátil se na mnichy a řekl na férovku: „Jestli si dobře vzpomínám, v těchto dnech se ve vašich klášterech nejí maso.“ Na tato slova mniši nečekali, ale podle své řehole byli nuceni odvětit bez vytáčet, že je to tak, a rázem kupec měl, co si v duchu přál, spapal si celého kohoutka a mniši se odbyli, jak nejlépe a ledabyle uměli. Po obědě u jednoho z nich se všichni tři společníci vydali společně na cestu. Octli se u dost široké a hluboké řeky, a protože všichni tři šlapali jak trempíci – mniši pro chudobu a kupec z vychcané lakoty – bylo nutné, aby jak je ve společnosti zvykem, jeden z mnichů, kteří byli bez punčoch, přenesl milostivě kupce na hrbu. Mnich dal tedy kupci za vyučenou, poslouchejte, dal tomu kupcovi do opatrování dřeváky a naložil si ho na záda. Ale když byl uprostřed řeky, zastavil se jako svatý Kryštof, zvedl hlavu k tomu, jenž ho tížil, a řekl jak nejlépe uměl: „Poslyš, nemáš ty při sobě náhodou peníze?“ „Sám to dobře víš,“ odvětil kupec. „Jak by mohl kupec jako já cupitat po světě bez peněz?“ „Běda,“ řekl mnich, „naše řehole nám zakazuje nosit peníze,“ a bez meškání ho poslal do vody. Kupec uznal, že tento taktní čin vtipně pomstil jeho nerozumný úskok, a rudý studem jako krocánek dacánek, ale s přátelským smíchem klidně odvetu snesl.

LEONARDO DA VINCI: „LITERATURA NA TURNÉ“ DO NÁSTRAH DNEŠKA

LEV

Toto zvíře probouzí svá mláďata třetí den po narození hromovým řevem a otevírá jim tak polehoučku dřímající smysly, zatímco všechny ostatní šelmy v lese prchají se schovat. Právě tak syny ctnosti probouzí halas chvály k usilovnému snažení, které je stále povznáší ke cti a vážnosti, kdežto lidé nemocní od svých trablů a kosti od blbosti před tímto halasem prchají daleko od ušlechtilých.

Lev také zametá své stopy, aby nepřátelé, nezjistili jeho cestu. Podobně skrývají pochody své mysli i vojevůdci, aby nepřítel nepoznal jejich často ušlechtilý záměr.

SLON

Velký slon Bimbo, velký malíř Bimba Bohumil Konečný, nebo i v udatnosti Sandokaní, velký slon má od přírody to, co zřídkakdy najdeme u lidí, totiž počestnost, opatrnost, nestrannost a dodržování nábožných pravidel. Když se měsíc obnovuje, chodí sloni k řekám a tam se slavnostně myjí a udržují ve fresh očistách, a když tak pozdravili tuto bezvadně vegetící planetu, vracejí se do lesů. Jsou-li nemocní, bolestí bezmocně vyhazují trávu k nebesům, téměř jako by chtěli obětovat drn. Pohřbívají kly, když jim stářím z kůže vyklouznou. Jeden ze svých klů užívají k vyhrabávání kořínků k jídlu a hrot druhého si šetří k boji, čestnému boji. Když jsou dostiženi lovci a únavou již nemohou dál, tlučou kly, až si je uvolní, a vykoupí se jimi. Jsou laskaví jak přátelé mnoha dalších existencí v přírodě a znají nebezpečí v přírodě. Jestliže slon nalezne osamělého zbloudilého člověka, jeho bezradnou existenci, ochotně ho zavede zpátky na ztracenou cestu. Najde-li lidské stopy dříve, než spatří samotného člověka, z obavy před velkou zradou se zastaví a zatroubí, ukáže je ostatním chápavým slonům, všichni se shluknou a obezřetně odchází od místa dál.

Sloni chodí v houfu vždy za každého počasí, nejstarší jde vepředu a věkem druhý uzavírá skupinu, tedy zůstává poslední. Stydí se a páří se pouze ve skrytu hluboké noci a po styku se nevracejí ke stádu, dokud se neopláchnou v řece, tedy nesmrdí si nikterak vůči ostatním. Nikdy se netlučou kvůli samicím jako jiná divá zvířata a jsou tak dobrotiví, že od přírody neradi škodí méně silným a podpásovku sloní chápání už vůbec nezná. Setkají-li se se stádem ovcí, tlapou je odsunou stranou, aby je neušlapali, a nikdy neubližují, nejsou-li drážděni.

Spadne-li slon do jámy lovce, ostatní vyplní jámu větvemi, hlínou a kameny, takže pozvednou dno, a on se snadno osvobodí a je z toho výsledku happy. Velmi se bojí kvičení prasat a trapného obsahu, proto prchají zpátky a tlapami působí škody vlastním stejně jako nepřátelům. Mají rádi řeky a stále se kolem nich toulají, ale pro velkou váhu nemohou plavat. Polykají kameny a kmeny stromů jsou jejich oblíbenou svačinkou. Nenávidí krysy. Mouchy mají rády jejich prach, a když na slona nenápadně usednou, slon nakrabatí kůži a v těsných záhybech mouchu promáčkne. Když se sloni brodí přes špinavé řeky, posílají mláďata níž po proudu a tím, že stojí výše jako hráz, rozbíjejí souvislý vodní tok, takže proud mláďata neodnese moc daleko od domova. Ještěr se slonovi vrhne pod tělo, ocasem mu sváže nohy, křídly a tlapkami mu sevře boky a zuby ho sprostě odírá. Slon padne na něho, těžká váha šampión souboje, ještěr praskne, a tak se slon ještě i svou smrtí mstí krvavému nepříteli.

DELFÍN

Příroda obdařila zvířata takovým věděním, že znají nejen vlastní výhody a plusy, ale i nevýhody nepřítele: a tak delfín není ten trouba ve vodě a pozná, co dokáže natropit říznutí jeho hřbetních ploutví, ví, jak měkké je břicho takového krokouše. Proto se  tam ploutev prokouše. Proto se delfín v souboji vrhá pod něho, rozpárá mu zvesela břicho, a tak mu zničí neveselý život.

Krokodýl je strašná havěť pro prchajícího, ale velice zbabělý před tím, kdo ho pronásleduje.

O OPATRNOSTI

Kohout nezakokrhá, dokud třikrát nezamává křídly, papoušek poletující lehce z větve na větev neusedne dříve, pokud zobákem haluz nevyzkouší.

STEHLÍK

Stehlík dává jedovaté byliny svým mláďátkům uvězněným v kleci. Raději smrt než ztratit svobodu.

VČELA

Včela je obrazem lsti, protože má med v ústech a jed v zadku.

NETOPÝR

Čím více je světla, tím méně vidí a čím více se dívá do slunce, tím více jeho zrak slábne; právě tak neřest nemůže přebývat tam, kde sídlí a připadá si zároveň náležitě spokojená ctnost.

LABUŤ

Labuť je bělostná, bez poskvrny; když umírá, sladce zpívá a zpívajíc končí svůj život.

http://www.youtube.com/watch?v=vw01tV8ksBI

Little 15, David Gahan dnes oslavil své výročí životních triumfů...

Depeche Mode – „The Strike Remixes“ Mix 1.0

ČÁP

Čáp tím, že do sebe nasává slanou vodu, od sebe odpuzuje neštěstí. Přistihne-li svou družku při poklesku, opustí ji. Když matka zestárne, děti se o ní starají a živí ji, dokud nezemře.

PAPÍR A INKOUST

Papír si naříkal, že je celý začerněný od inkoustu; ale inkoust mu vysvětlil, že nebýt slov tou černí zaznamenaných, dávno by ho už někdo destruoval.

ČEŘEN

V čeřenu uvázlo tolik ryb, že ho strhly a odnesly.

PLAMEN A SVÍČKA

Plameny, které už celý měsíc hořely ve sklářské peci, spatřily svíčku v krásném vyleštěném svícnu a zatoužily po ní nekrytě. Svíčka byla blízko, a tak se jeden z nich stáhl z dutého oharku, který ho živil, vyklouzl malou štěrbinou z ohniště, přeskočil na svíčku a hltavě a žroutsky se do ní pustil, pokud ji skoro celou nestrávil. Když potrava docházela, polekal se a chtěl se vrátit do pece, ale nešlo to. Tak byl odsouzen zajít a zhynout společně se svíčkou. Nakonec se s hořkým brekem proměnil ve štiplavý dým a opustil své bratry, kteří dál žili v záři a kráse.

CEDR

Cedr zatoužil mít na vrcholku krásný velký plod a začal ho vytvářet všemi silami své mízy. Plod vyrostl a ohnul svou vahou vysoký a rovný vrcholek.

PYŠNÝ CEDR

Cedr, pyšný na svou krásu, nedůvěřoval stromům kolem sebe a dal je vytrhat. Vítr pak neměl před sebou nic, co by ho zastavilo, vyrval tedy cedr z kořenů a skácel ho na zem.

FÍKOVNÍK

Když byl fíkovník bez plodů, nikdo si ho nevážil. Zatoužil po lidské chvále, i obsypal se plody; lidé ho však ohnuli a polámali.

JILM A FÍKOVNÍK

Fíkovník rostl vedle jilmu; když viděl, že listnaté větve jilmu bez plodů berou nezralým fíkům slunce, řekl mu notně vyčítavě: „Jilme, nestydíš se mi takhle stínit? Ale počkej, jen co mé děti dospějí, uvidíš, kde budeš.“ Když pak jeho děti dozrály, přišla k fíkovníku rota vojska, začali škubat fíky a celý strom přitom očesali, orvali a polámali. Když jilm uviděl zmrzačený fíkovník, řekl mu: „Fíkovníku, uznej, že lépe je zůstat bez dětí, než dostat se kvůli nim do tak zuboženého stavu, díky lidem.“

KAŠTAN A FÍKOVNÍK

Kaštan viděl na fíkovníku člověka, který k sobě přitahoval větve a trhal z nich zralé plody, dával si je do úst a drtil je a rozmělňoval pevnými kusadly, a zahovořil proměnlivým ševelením svých dlouhých haluzí: „Hleď, fíkovníku, o tebe pečovala příroda macešsky. Moje sladké děti skryla, nejdříve je ustrojila do jemné košilky a na ni pak navlékla tvrdou a podšitou kůži; a nespokojila se tím, že jim vytvořila pevný příbytek, ale dokonala své dobrodiní tak, že navrch přidala husté pichlavé ostny, aby mi lidské nenechavé ruce nemohly jen škodit.“

Tu se fíkovník spolu se svými dětmi rozesmál, a když se zasmál, řekl: „Věz, že člověk je tak důvtipný, že tě tyčemi, kameny a klacky vsunutými mezi tvé větve připraví o plody, a až spadnou, bude je drtit nohama nebo kameny, dokud tvé plody nevyjdou celé potlučené a omráčené ze svého opevněného příbytku; mne se jemně dotýká rukama, a ne jako tebe holemi a kameny.“

STROMY A HRUŠKA

Pokáceli hrušeň; když to viděl vavřín a myrta, zvolaly: „Ó hrušni! Co se to s tebou stalo! Kde je pýcha, s níž jsi nosívala své sladké plody? Teď už nás nebude stínit tvoje hustá koruna!“ Hrušeň nato řekla: „Sedlák mě pokácel, aby mě odvezl do dílny slavného řezbáře. Ten ze mě vytesá podobu boha Jupitera, budu zasvěcena v chrámě a lidé mě budou chodit uctívat. Vám budou lámat větve a omračovat vás zaživa, aby mne slavnostně ověnčili.“

À  PROPOS:   JUPITER  (Zeus)

Stojí na Olympu v patosu vznosných jmen a lesku přívlastků. Je vševládný a jasnobleský. Je mrakosběrný, vysokohřmící a bleskometný. Anebo prostě a jasně: ten Nejvyšší.

Jediný unikl trpkému údělu Rheiných dětí, byl miláčkem matky a favoritem osudu. Rheia místo něj dala Kronovi pozřít kámen v plenkách. Skrýván a hýčkán dospěl v muže, napadl otce a po dlouhém lítém boji zvítězil. Osvobodil bratry a sestry, vyvedl na světlo zavržené Úranovy děti a stal se vládcem bohů i lidí, strážcem měst a vesnic a zárukou spravedlnosti a cti. Ze dvou velkých nádob udílí smrtelníkům zlo i dobro. Blaženým dává z vlastní blaženosti a jeho dokonalost svítí lidským činům na cestu.

A přesto není všemohoucí a není extraktem představ o ctnosti. Má až nápadně lidskou tvář a živé rysy. Je to obraz sytých barev: rek v plné síle i směšně pronásledovaný manžel, ochránce slabých i svůdce nymf a panen, moudrý soudce i popudlivý švindlíř, záštita štvanců i operetní záletník.

Má nebývale pestrý životopis s dynamickým a kladným vývojem. Nejstarší mýty ho znají jako příšerného obra. Svou moc užíval zprvu jako tyran a podvakrát málem vyhubil lidstvo, protože s ním nebyl spokojen. Svou první manželku Métis–Moudrost závistivě spolkl, aby nikdo nebyl moudřejší než on. V původních mýtech svrhl otce do Tartaru, v mladších ho velkoryse nechal odejít.

Jeho doménou bývalo počasí a sama příroda byla vydána jeho rozmarům všanc. S plynutím mýtického času však meteorologický význam ustupuje rysům mravním, bůh patří stále víc lidskému světu a zosobňuje jeho rozvíjející se kulturu. Z divého obra zraje v dobrého panovníka, který si zaslouží dějinnou úctu. Není patriarchálním starcem jako Saturn, je plnokrevným mužem nejlepších let a mocně a pevně září v zenitu.

Ale přes všechnu vševládnost není poslední světodějnou instancí. I on se podřizuje síle, jež je svrchovanější nežli on, a sám pro ni vydobývá respekt: síle osudu.

Obrozenci mu dali nádherné jméno Králomoc a středověká alchymie mu přidělila cín.

Jupiter představuje princip evoluce a expanze. To, co je schopno růstu, vývoje a zrání, dostává v jeho jasu možnost naplnit své potence. Je v něm košatost, velebnost a plnost, majestát a úrodnost. V ruce drží roh hojnosti. Je oslavou všeho bytí – radostným ANO, kterým život přitakává světu a svět životu.

Jupiter dává základní zabydlenost v existenci a právo na naše místo v ní. Na profánní úrovni znamená „dobře se mít“, na vyšší rovině je stálou vůlí k sebezdokonalování a ještě výš šťastnou duchovní otevřeností. Obdarovává talenty i energií, je pohonnou látkou chuti do života a je onou silou, která se chápe příležitosti. Je potěšením z hodnot, hřejivým teplem všeho, co pro nás má cenu. Je nadějí a vírou, že svět je v podstatě dobrý, že lze doufat v bytostnou správnost věcí a že i já mám šanci naplnit svůj cíl.

Jupiterské riziko je nerespektování míry. Každá hodnota má přirozené meze, za nimiž se zvrhne do tíživé trapnosti. Sytost se snadno mění v přesycení, štědrost v plýtvání a bujnost chorobně zbují. Sebedůvěra je zpupná a sebevláda ješitná. Hýření zmarní vše, čeho se dotkne, na dně rohu hojnosti je nuda. Zvrhlé jupiterství plodí prázdné kukly a bombastické bubli bubli (bubliny), krásná schopnost žít naplno klesne v pažravou chtivost, hltavé sání všech životních šťáv.

V člověku je Jupiter zdravé, plně vyvinuté ego, schopné se vést a připravené k vývoji. Boj s otcem, tato základní oidipovská metafora, skončil vítězně a otevřel cestu k dospělosti. Teď ať každý svobodně čerpá ze svých pozitiv!

Proti úkorné saturnské morálce kázně je Jupiter tím nejpřirozenějším smyslem pro dobro a zlo. Je spontánní etikou nitra, tím „hvězdným nebem nade mnou a mravním zákonem ve mně“. Je pohledem vzhůru. Pro toho, kdo cítí nábožensky, je nevnucenou, vnitřně samozřejmou zbožností.

Na pláni společného bytí přináší Jupiter motiv „žít a nechat žít“. Vydobyl svobodu celé generaci bohů. Nezmrzačil poraženého otce, i když ten vlastního otce nešetřil. Jupiter přeje všem živým formám. Symbolizuje pokrok a zdar, stálou chuť budovat a tvořit i odpovědnost ke svěřeným hodnotám. Jen občas přešlehne obzor správné míry a zjeví se v knize šílených rekordů s nějakým absurdním a bleskometným „nej“. Tak mě u toho jen napadá, že bulvár vyfasoval jméno Blesk, protože je absurdní svými polovičatými domněnkami, senzacemi, bleskometným nabouráváním soukromí a zvědavostí.

Jako bůh, který se vyvíjel od vlády nad přírodou k vládě nad člověkem, shrnuje v sobě velkou syntézu. Je to nejcelostnější pohled na lidstvo i na svět. Jeho pojetí humanity dostává ekologický obsah: jde o vědomí souvislostí, pochopení patřičnosti k celku, smysl pro skutečnost a vůli ke zdraví.

Svět je oikos, náš společný dům. Jupiter nad ním drží vztažné ruce. V jedné má svazek blesků a v druhé roh hojnosti a blaha – a nebem se nese jeho heroický smích.

HNĚV

O medvědovi se traduje, že když jde k úlům, aby včelkám vybral med, a včelky ho začnou štípat, nechá med medem a tradá, už pomýšlí na pomstu. Protože se chce pomstít všem včelkám, které ho bodají, nepomstí se vlastně ani jedné; a tak se jeho hněv změní ve vztek, medvěd sebou plácne na zem, ohání se rukama nohama, ale marně se včelkám brání.

LAKOTA

Ropucha se živí hlínou a stále zůstává hubeňour, neboť se nenají do sytosti; takový má strach, že by se jí hlíny mohlo nedostávat.

ŠTĚDROST

O orlovi se říká, že i kdyby měl sebevětší hlad, vždycky nechá část kořisti ptákům kroužícím kolem něho, kteří tvoří jeho družinu, protože si sami nedovedou jinak obstarat potravu.

NÁPRAVA

Když vlk obezřetně obchází kolem stáje s dobytkem a náhodou špatně šlápne, takže natropí hluk, kousne se do nohy, aby se za tuto chybu ztrestal.

OPATRNOST

Mravenec se z přirozeného instinktu v létě zaopatřuje na zimu: okouše nashromážděné zrní, aby nevyklíčilo, a pak se jím živí.

VĚRNOST NEBOLI ODDANOST

Jeřábi jsou tak věrní a oddaní svému králi, že v noci, když král podřimuje, někteří obchází louku, aby ho hlídali zpovzdálí, jiní jsou mu nablízku a každý drží v zobáčku kámen; kdyby je přemohl spánek, kámen vypadne a způsobí hluk a oni se probudí. A ostatní zase spí kolem krále; tak to dělají každou noc a střídají se na hlídce, jen aby se jejich králi nic nestalo.

VYTRVALOST

Obrazem vytrvalosti je fénix: od přírody ví, jak může obnovit svůj život, proto vydrží v žáru plamenů, pokud ho nespálí, a tak ho znovu zrodí.

CUDNOST

Hrdlička nikdy neublíží svému druhu; jestliže jeden z dvojice zemře, druhý zachová navždy cudnost, nikdy neusedne na zelenou větev a nikdy se nenapije čerstvé vody.

http://www.youtube.com/watch?v=uCiNfyqyDns

Madam se řekne stejně tam i pozpátku

něhu a přednosti dneška můžeš nabídnout zrcátku

a odrážet se bez ostychu pomalu i presto

co můžeš opepřit je Tvé romantické gesto

Malý princ byl šlechetný jak ušlechtilá ocel

netrápil ho kašel, dal si sirup a jitrocel

Exupéry maloval, jak mu umožnila pastelka

mně se na ní líbí její soustředěnost, je živelka i Popelka…

ženská s rapem sněženka a Jirka není machr, ani žádný lotr…

Jirka nenosí ven hůlku, i když má kuráž jako Potter…

ten co s bosýma nohama přelézá i propast no nazdar vodopády…

na laně to musel přejít celé a ještě vyhlížet obrovité kaskády…

A KRUH SE UZAVÍRÁ JAKO JEDEN ČITELNÝ ROK NA PAŘEZU...

Představ si, sestav si, Rubikovu i Pasternakovu hravou kostku

zařiď si čtvero ročních období podle úvahy v trojrozměrném mozku

Dr. Živágo je Tvůj kujón před kamerou s Omarem Sharifem

všecko nejlehčí i nejlepší přeje kujón rozmlouvající decentním tarifem

nebes – expres nález hlásá výpočtářkám jejich čurbes jako nekonfliktní výkres

průniky překypujících těles, úniky odvály výdrž i nádržkám v nerez?

na prověrce zamažte můj lůj jelení, nebo výhodná stmelení

prověrka prověří vysvědčení, šlechtění precizních umění

počítáme pro koutek dospělého duševní kousíčky zázemí

šlechetné území nezná hranice a clo, nakonec RIP čeká zlo, co postrádá rozsahy přijatelných myšlení

zázvorový citrónový zákrok pro zázraky imunitního kořene i pro pokolení koření

pro nestydatá stvoření svědění a choulostivé dědění osvícených vědění

nemůžete je vymáčknout jak citrón, jen pocítit na sobě jednoduše vtělení

přejme šmak a Savoy jako závoj princeznám jazzu z nerozmazlovaného mlýna

pějme notové obrysy Marii Rottrové, Spící Růžence i sommeliérce archívního vína

protože nechceme být přemnožitelé časů, ale jen přemožitelé v úžasu

nad zákony celku i jednotlivců, výkonů i proher, bez faulů a penalt nedočkavých poločasů

ukaž mi hru a likviduj další kaz, prokaž nástup intuice na vrcholné adresy

tahle zřícenina vypovídá o bývalých vyhlídkách noblesy hudebnické partesy

tahle pasáž nechce chválit pakáž, tahle gramáž není výmysl pro blamáž

tohle rčení má chvění, před kterým neutečeš a nerozředíš mozaiku koláž

korálky od horalky, předpovědi prozíravé cikánky, s příjemnou vůní bazalky

v kuchyni zveleb mnoho receptů, v parcích Ti zeměplochu překrejí klidně třezalky

MUŽ, KTERÝ SE VEDLE NÍ I SMĚJE… JÍ ZASE BRZKÉ UZDRAVENÍ PŘEJE

Co prohlásit o květnu? Že s tou princeznou snů zabřednu

do přírodní scenérie mladé višně kde její profil zahlédnu

nemusí se omlouvat, protože dává lekce višňovky

Galileo Galilei pravil, jak hezké by bylo zkoumat vlaštovky

letící za intuicí já letím za zvláštně snovou krasavicí

nejsem jarní vlaštovka, ale posel šarmu švitořící

funky baret Eiffelovky zdobí mou maličkost bez prostoru kšticí

tak ten baret vyzkoušíme právě s její funky intuicí

má ráda víno v Bordeaux, k tomu odpolední siestu

vyzvu jazzovou sekci, aby mohla zahřát pro ní fiestu

zacinkáme skleničkou a rytmus pozvedává chutě

vyslechne projevy Dia u pulsování Ria, tak opětuj mě tam, zvu Tě

je jupiterská, učitelská, lékařská, i pokoutně léčitelská

vyléčí prý jemnou bolístku i šrám svým šarmem diva pěstitelská

pěstuje jen samé pěstovatelné kaktusy a okultní krokusy

puget růží nahradí dávno promlčenou pauzu s bonusy

je banket v pohybu a někdy také vabank v Casinu

není nikdy bankrot, protože já nestrpím lavinu, ani pradávnou želatinu

s její situací si může libovolně dopřávat

komu nastřádané reflexe bude po italsku předávat

taková podtržená formulka pro její sladkej život

její sladká tvář šířící kypící laškující hip hop

já jí rozumím každou snahu zkrášlovat svět kolem

píše co cítí bez zábran, kráčí vstříc realitě s názorem

její názor mě nenechá lhostejným taková neohlášená událost

velká naděje a temperament jí učinili světicí světů na vzdálenost

i na blízko, protože tahle partie mého života funguje jako v ohni želízko

milujete její švestky, višně, vážené dle vášně a především její J ohnisko J

♥