|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
„Jsme stejně jenom druh světla“
řekl jí pak
když vzal její hlavu do dlaní
a vzbudili se z těl, jakoby se chtěl loučit
kdesi mezi Andromedou a snubními prstenci Jupitera
a tak když z toho plakala pak prach podobný prachu
a byla tak jemu pramenem
v němž si omyl obličej od sebe
a ruce z gest
pak pustili si rádio, kde vysílali ticho
zašli si do kina, kde promítali tmu
mluvili k nim, aby přestali chápat, co jim říkají
a oni jen chtěli konečně ztratit cestu
a koleje paží položit v neznámých zemích
a potom si zavonět přístavy
kde kotví lodě z hvězd a v písku zůstává otisknuto vše, o čem jsme snili
jen tak
do prvních vln
s nimiž zacházíme jako s modrými věcmi
„Jsme stejně jenom druh tmy“
řekla mu pak
když trochu umřeli
a vteřiny měli zavřené oči, protože právě milovali jako Bůh
a přesto poprvé
opravdu viděli
všechno co je za časem
i před ním
|
|
|