miroslawek (Občasný) - 3.7.2014 > takový archaický až muzeální styl... a přitom tolik nejasnosti v rytmu... takovým veršům by slušely jednoznačné rytmické řady (čistý jamb, trochej nebo daktyl), ovšem i ty daktylotrocheje by měly být správně organizovány, zachraňují tě jen víceméně souhlasné počátky a hlavně konce veršů a jejich délka. Uvnitř je to chaos. Rozeberu jen první strofu, ale ten problém je všude, v každém verši.
V záři svítilny nosíš mé pomačkané košile
Xx Xxx Xx x Xxxx Xxx (T D D T T D, resp. T D D T T T T')
Prázdné lahve z předminule a báseň v koši je
Xx Xx Xxxx x Xx Xx x (T T D T T D, resp. T T D T T T T')
Na špičkách stojíš; slova pleteš si studem
X xx Xx Xx Xx x Xx (D T T D T, téměř jamb nebýt onoho slůvka si)
že prozradila, kde za pár minut budem.
x Xxxx x X x Xx Xx (p D T T T T, opět téměř jamb nebýt pětislabičného přízvučného celku prozradila kde)
