|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Rozsvěcím
je ráno
za zdmi je slyšet tma
asi je ještě brzy
na ptáky i vědomí, kterých se dopouštíme svého strachu
jež přichází z našich nejistot
neboť se snažíme stále něco kontrolovat
mít a vědět aniž bychom věděli, že dávno máme úplně všechno
a vědět je jenom neustálou bolestí čemuž nerozumím, když máme dar věřit
a tak svítím
světlem, které je vlastně neviditelné
což nikdo neví jak je tajné
a já jen jej zastavuji v žárovkách
jako v této, kterou jsem právě pojmenoval Jiří Wolfram
a v ohni jménem oheň
kterému nedáváme zhasnout našimi koloběhy
ani nadějemi
a tak jakoby se mě dotkl podzim
když jsem si otřel ústa hřbetem ruky, ač se to nemá
tak byla moje dlaň podobná hlíně obrácené vzhůru
až jsem nezapomněl zapomenout
jak jsem i nejsem promítán na zřítelnice i do srdcí
v tomto filmu o hmotě, prostoru a čase
i když jindy si to nepřestávám uvědomovat
abych měl myšlenky i na tebe
já syn dítěte
i ten který se probudil do snu
jen nechám vychladnout vlákna a budu se dívat do nebe skla
jež má uvnitř sebe mezihvězdné vakuum
neboť zhasínám
a ke stropu našroubuji žárovku jménem slunce
i když kdosi na svém nočním stolku
občas zapomíná zhasnout měsíc
|
|
|
