|
| |
 |
|  |
A slunce jak jedna z vos
obchází zvenčí sklo, jež ohlazeno rty
v půllitry a malá piva stojí jako v Pisách
a bodá jehly do očí
snad za každý pohled do jinam
kterým se snažíme uhýbat před tím, co není
však mě dává bolest vidět
i to jak muž, který jakoby vstal z turínského plátna
zaplatil a pohlédl na účtenku, jejichž smyslu rozumím jen já
takto by vypadal Ježíš, kdyby neumřel i za mé hříchy
protože jsem jen člověk
ale třeba by utekl na západ, aby zažil Woodstock, Jimiho Hendrixe, volnou lásku a marihuanu
a to všechno na vlastní pocit
když to tady stejně bylo okupovaný a slovo tráva s sebou neneslo ten kontext
který je vlastně nekonečný
pomyslel jsem si, když se jeho šedé vlasy dotkly desky stolu
snad na znamení času
a pak byl druhý den
Jonáši dělníků
polknutí velrybími tlamami fabrik
se svačinami v ruce ohlašovali příchod
jako před skonáním věků
a to stejné slunce
které včera pálilo jako omáčka do Pho-Ga
se vešlo za nehet
tak bylo brzy
jen my jsme se dívali, jak rosteme ze stínů
a letíme tak když se objímáme ani kvůli loučení ani kvůli návratu
ale z výšek jen
zatímco se měnilo světlo a v lidských tůních
jimiž jsou oči
stojí tisíc vzájemných ryb
snad jen proudy paží
rychlé jako písek
sypou se ven
z mělčin
až k soumraku
kdy se zapínají televize a mé ruce se ztrácejí v šeru
našich těl
|
|
|
