|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
- Ještě tu není Pepík, včera to přehnal, dnes vyspává.
- Neboj, on dorazí, nedělní tiskovku si nenechá ujít, vždy přišel včas, jednou dokonce o hodinu dříve. Potom se nám s lesklýma očima smál, že má náskok. Ale připravíme mu překvapení.
- Jaké myslíš?
- Tamhle sedí Starší důchodce, včera se chlubil, že mu zeťák sehnal přes známého novou hůlku. Chválí si ji, už ji vyzkoušel na synovi od souseda. Ten na něj byl drzý, tak ho tou hůlkou přetáhl přes záda, kluk zakvičel a je klid. A teď přicházíme k hlavnímu bodu. Tou hůlkou podepřeme kliku u dveří, ať se chytrý Pepíček snaží dostat do lokálu, ať si vše poctivě vybojuje. Tvrdí, že má doma dvě činky, každá váží metrák. Když přijde z hospody nebo od hasičů, hodinu s nimi cvičí. Má je ve sklepě u kotle. Jednou jsem ho navštívil, ale nic jsem neviděl. On tvrdil, že mu je manželka omylem zaházela uhlím. Spal ze vzteku ve vaně.
- Hele, už jde. Tak rychle. To je nějakého cloumání,..., už je zpátky na ulici, pořád se otáčí, jako kdyby vykradl prodejnu se smíšeným zbožím. Vidím, že se mu lesknou oči, jinak než tenkrát.
- Pepíku, kdybychom ti neotevřeli, tak budeš stát celý smutný před hospodou, ber to otevření od nás jako obrovský dar. Za to bychom si zasloužili určitou odměnu.
- A nechcete, abych vám líbal ruce?
- Ne, ale chceme, abys dal něco do placu, když jsme ti otevřeli brány poznání. Také pošli něco Staršímu důchodci.
- Ale vypijeme to tiše, bez fanfár, normálním způsobem, ne jako nedávno, až o nás říkali, že ze sebe děláme starý tátove.
|
|
|
