|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Sedíme v pokoji a světlo hoří
svíčky se roztančí v směru dechu
do stínů bezedných se věci noří
vosk stéká rukou tam mého spěchu.
Na dvorku zrní hvězd a bílá zima
hlava má nalezla ramena tvá
pár zvířat za plotem se na nás dívá
a vidí v místnosti, že jsme jak tma.
A uvnitř kamen jsou jazyky ohně
rozumím řeči tich i plamenů
a v ústech jeden z nich hoří mi ve mně
jak sargas hlubiny oceánu.
Dřevo vší mé viny nech v ohni stát
jak sníh ti roztává o mne tvá dlaň
a nechej ráno jen noc ještě spát
k popelu Fénixe zašeptej vstaň.
|
|
|
