Průkopy svátků

O svátcích

rozšklebují se

průzvy a průzory

v poctivém plátně každodennosti;

průduchy

kterými sípe

jiskřící tma na pozadí

V trhlinách

nad levou úvratí

denního troskotání

kruhu v kruhu

mokvají tůně tyrkysu

přes jejichž břehy řine se zpráva

o nedokonané smrti světla

Ale náš čas se nachýlil zcela;

naše aleje nešeptají už

naše aleje sténají a syčí

a zítřek

co náš též měl být

není ničí

a dna toho víru

na němž vře pěna pýchy

nedohlédne ani

nejjadernější ponorka;

nejdražší batyskaf

luskl by

jak na podzim pámelník

pod podrážkou dcerky

Tam po zádech dopadnem

zabaleni v rubáši

z naruby obrácených snů

jak bourci zpaření

vlastnoručně narýsovanými hořáky

O svátcích

otevírají se rány skal

a vycházejí z nich

pobledlé pohledy zpět

a řadí se podél cesty vpřed.

průkop lysým větvovím

do krajů

kde o našem konci

kolují jen zmatené zkazky

hnětené z jílu opovržení

s leskou příměsí obdivu

- příběhy z neuvěřitelných dob