|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Větve stromů jak neučesané vlasy
je předjaří
jednoho z mých roků
cítím, že je slunce
protože zavírám oči
a jdu bez paměti
a myslím na nic
mé srdce
pták v kleci
zpívá pomalou píseň
k tajícímu sněhu
a mé vědomí, nechávám teď poprvé opravdu jít pryč
to je smrt
říkám si a v radosti z osvícení
hluboce vidím
jak v meditační poloze pozice hory u regálu s pivem
když jsem poté, co jsem dosáhl této nirvány šel nakoupit
stojí nevědomý Buddha a táhne to z něj na celý obchod
a z těch myšlenek uvnitř
bych mohl mít zla na několik příštích životů
a taky čistoty protože tam byla spousta dětí
komusi na druhém konci drátů
jsem pak zaplatil neviditelnými penězi za rohlíky a něco k pití
a venku
byl nahoře Měsíc velký a bílý jako první vřídek na tváři
a ve výtahu byly cítit
pivní řeči o zabíjení cikánů a penězích
až jsem se bál
že se tou tíhou někde zasekne
a já budu podroben zrcadlu, jež je uvnitř jako Boží oko
což je probuzeným a kamerám hrozně nepříjemné
protože těch odrazů mezi nimi je víc
než všech hvězd
ale šla elektřina
a tak vím
že mé myšlenky podobné mrakům
vrhnou stín
se kterým se miluješ
i nejsi
|
|
|
