|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
A ještě nesvítá
jsme sami bez světla a tmy
jen v okně protějšího domu
se vyhřívá černá kočka ve svitu Měsíce
a její oči jsou jako dvě misky plné mléka
které jsme ještě nestačili vypít pohledy
nebo zvrhnout neopatrní ve své hře na sebe
s níž si lžeme což je ale jen první krok k pravdě
za okny je vidět vítr
jak tančí s opilci, plastovými sáčky a jiným smetím
mezi nímž zvláště vyniká březen a jeho těla spálená na prach a špínu
kterou jsme si rovni s předjařím
když vzpomínám na sebe
a hvězdy blikají jako hasičské vozy
i když nikde nehoří než kromě mne samého
jen panelové holubníky
kde holubi se jmény na dveřích spí své šedivé spánky
jsou stíny samy
neboť s nocí, kterou nacházíme druhý den po kapsách
i špínou za nehty
jež je zbytkem hrobu i polí v nichž jsme se dotýkali za hlín čehosi v sobě
jak dálek nebo času
jsme pořád za rán na předměstích ticha
tím co lze ještě pořád obejmout i nenávidět
za žen
jež tančí jako kapky rtuti
nebo plameny
na jejichž konci se nacházíme
|
|
|
