Zdravím tě Gregory

Gregory

a co tvůj mořský úděl?

co s ním uprostřed přičinlivého města ničeného létem?

někdo z nás musí město odmítnout

hledám příběh vzdouvající se pod ohybem prstu

kanály se rozpouštějí pod pokožkou chodidla

sanitky celé v bílém pokrývají paže které jsou od čtvrtka nebeské

vlaky stojí na nádražích

právě tak jako filosofky a jejich šedé rty

zaprášené nádražní haly s odjezdovými tabulemi

elektrické rozvodny stánky s párky a záhadnými svačinami

proudy vody v šatnách a skříňkách na uchování mluvy

město je od kolomazi a nasazuje čepici

vím které dny je třeba vysypat do koše

na kůži vyrážejí černé a bílé skládky

popel se sype z nadmořských výšek na kovovou metropoli

možná jsem v průběhu jednoho roku zestárl o tisíc let

tekuté stříbro projíždí páteří až nahoru k lebce

čakry se otáčejí každých sedm let a pokaždé mě mění

hledám každý důvod sladce lhát

jako turecký med anebo jako zmrzlinové oči

jak vydat počet ze svého života Gregory

zastav mne prosím jestli jsi to slyšel už někdy předtím

hřbitovy plné rezavých zvířat

omamné tyrkysové květy na chodbách starých bytovek

jednou odpoledne jsi to všechno viděl

ulice byly prázdné stín dohlížel na zdi

a bylo léto které se rozpustilo ve žluté záři

nikde nechyběla myšlenka základního příjmu

tehdy se zdálo že je to vzrušující

zvoní mi v uších

přivolávám na sebe modrou vodu

stromy neodsuzují ale soudí

dost dost! křičí ve mně shnilé povídky

kamera míjí opuštěné drátěné klece vietnamské tržnice

příběh sype slané krystalky do hladových očí

později jsem hleděl do domovních oken šustících jako ručníky

a zaměňoval to za košile na usychajících tělech

tady začíná příběh

rty řeknou všechno o nasládlých plesnivějících sklepech

o letních nedělích v barvě křídy

do strojů padají barvy

celé město je třeba čistit

holky odpočívají na rezavém mraveništi

a plameny stoupají hustým porostem větví

vracím se v myšlenkách na první táborové noci

před očima se vynoří město

les a výkřiky

myslím že jsem tu dlouho nebyl

ale v jiném životě jsem procházel zrušenou tiskárnou

do níž nahlížely větve borovic

na kuřárně zbyl chumáč vlhkého zmoklého listí

a tak to šlo stále dokola

příběhy se valily hlavou

chladný květen anebo studený červen

měl na svědomí špatná rozhodnutí

obrovská skleněná hlava vysílala ohnivé brouky

takže to je svět ten jsem prošel i se svým parádním slonem

bylo to dvojí účetnictví a dřevěná propaganda

občas si vzpomenu na štiplavou vůni

která se rozkládala při cestách do školy

a vím

zdravím tě Gregory

jména nemohou zůstat samy