|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
A tráva stráž ještě nad čímsi stojí
ostrá jak břitva a něžná jak ty
uvnitř mne pořeže a vůní zhojí
v krajině ztracené mezi světy.
A třeba na hvězdách také jim prší
déšť, který přichází potmě a sám
takový, který tě pokaždé straší
že zase zůstaneš u mě dnes spát.
Vyčteš mi, že jsem měl vzpomenout za tebe
na deštník, který bys roztáhla a
tak kapky pohledů by pršely do sebe
pak tvář svou ke mně bys otočila.
V poslední tramvaji, jež s mlhou na oknech
odplouvá se světlem hledati v tmách
okamžik těla jen i věčnost ticha v zdech
co v celou hodinu se potápí k nám.
chutnalas mi
broskvemi jak tenkrát v Rumunsku
které prodávala stará žena
s dlaněmi plnými vrásek
a hlubokých tak
že jsem měl strach z výšek
jako dnes
|
|
|
