Ve změti opravdovosti
Zemřel den
a štěstí vleče se na provázku
červené šněrovačky
Pojď, vlezeme do strun kytary
ostrých jako pila
pojď, hodíme prstýnek zpět do ledové vody
Odčerpané drobečky
sypou se ti do srdce
a sladce chutnají ve vypuštěném bazénu bez linek
A linecké rohlíčky
usmívají se na talíři
jako obyčejně, místo pláče
Řeřicha tropí němým neplechu
kynklají se ze strany na stranu
jako tvrdé patky modrých studánek
Chtělo to skončit
podřezat si lesk po čerstvých citrónech
ale vínem opojení vzdycháme
Úpí i kytara
opřená o stěnu pokoje
stín dopadá na počokoládovaná spáleniště
a nechává nás žít
