|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Jak na sklizeném poli mi ještě ležet zbývá
když jeřabiny v očích nám chvílí rána zrají
a v Kristových ranách sůl k chlebu stále mívám
a hnízda ze stromu, který je stářím planý.
Než den mne sejme z kříže mé noci a mé touhy
a navrátí mi ze psů mou duši, v kterou věřím
pak učiní mé tělo mít stín k večeru dlouhý
a čas, který mi látku vteřin na šaty měří.
A věčná je má hlína a mlha magnolií
jež za podzimů padá shůry jako hvězda
však osvětlí ti tváře jak záblesk galaxií
já jako tady zase tě v jiném světě poznám.
|
|
|