ranní mlhy

kakao k smrti studené
permoníci
          skotačí ve věži
a poklopec se řehtá
          od ucha k uchu

promiň
ale mám vystřílenou
m u n i c i
ještě plavu
v nočním škuneru
a zatínám nehty
         do stehen
do neklidného
         lotosu

s roz  ta  že   ný mi křídly
letím nad šumivými lesy
oči se pod víčky
v sloup
í
c
a
r
b
o
v ruce ční
ztopořený úd

křeč povolila -
zbyl jen
vymačkanej sud

už nestůj
       - na místě

úleva tryská z vodní růžice
cítím sílu strouhaného živlu
šálek je ponořený do čaje
a hledá tetu myčku
(16.-17.7.2016)