|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Opět jsem vyrazil na taneční zábavu do přírody. Hrála známá skupina, zněly hity od Šumavy k Tatrám.
Dusno letního večera se spiklo s žízní, proti které jsme s kamarády bojovali popíjením zlatavého moku. Občas jsem vzhlédl k obloze, při jednom velmi dlouhém napití se zdálo, že mi měsíc karatelsky zahrozil prstem.
Jako vždy jsem sledoval dívky. Již delší dobu se mi líbila Bára ze vzdálenější vesnice. Fascinovaly mě na ní hluboké tmavé oči, ve kterých se občas objevila jiskérka ironie, když se naše pohledy setkaly. Měl jsem snahu sledovat ústa, dovedla je v mžiku našpulit pohrdavě i zvědavě zároveň. Nosík pršáček jako kdyby obojí podtrhoval a společně se domluvil s vlasy vlnícími se pyšně a nespoutaně ve večerním vánku.
A její oči! Ty oči! Vznášely se nad hudebníky, návštěvníky, plavaly v pivním bazénku, až jsem to mnohdy nemohl snést a bazének naráz vypil.
S partou jsme občas zašli na buřta opečeného v tisíciletém oleji.
Až jednou. Právě jsme vedli s kamarádem rozhovor o nesmyslech, když jsem pohlédl k jejich stolu. Spatřil jsem znovu její oči a málem vyjekl. Čišely z nich smutek, bezradnost a strach. Napadlo mě, že se zeptám na příčinu. Za chvíli mi kamarád donesl zprávu, že se Bára nedávno rozešla s klukem, bylo to komplikované a doteď ji to bolí.
|
|
|