|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Zkusil jsem ji několikrát požádat o tanec, a připadal jsem si v tu chvíli jako pocestný, který stojí před domem, jehož dveře jsou zamčeny na sedm západů a klíč odhozen na kraj světa.
Znovu a znovu mi tanuly na mysli její oči, až se na mě konečně usmálo štěstí. Když jsem Báru požádal o tanec, souhlasila. Hleděla nepřítomně kolem sebe, já si najednou dodal odvahy a zeptal se, co ráda poslouchá.
Nemám nic moc vyhraněného, poslouchám všechno a nic, odpověděla vyhýbavě. Když jsem sdělil, že z našich skupin poslouchám rád Olympic, přikývla že také. Musel jsem se ovládnout, abych se nerozklepal, když jsem objímal její boky. V tu chvíli se rozeznělo v mé duši přání, aby byla pomyslná deska s písní poškrábána a my dva zůstali navždy stát uprostřed parketu,..., a píseň dozněla, já jsem pohlédl do sklopených očí, a duše začala být pod jejich vlivem také sklopená, shrbená, z posledních sil jsem poděkoval a odcházel k partě...
Co je s tebou, připadáš mi nějaký shrbený, zeptal se mě kamarád.
Mávl jsem rukou a zavedl řeč na jiné téma. Najednou mě osvítil nápad! Schovám její oči do kapsy, občas vyndám, pokochám se jimi v dlani, nechám plout po pivních hladinkách,..., oči se staly majáky, kolem kterých proplouvali ožralí námořníci, včetně mě, zdravili je, oči jim odpovídaly, a pak bylo vše mým doběla rozpáleným jícnem pozřeno.
Občas se o ni strhla bitva, já se stal vítězem, ale oči uplývající do dáli mě tvrdě přesvědčily o opaku.
|
|
|
