|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
A najednou jsem se zastavil! Uprostřed zahrady. Uprostřed zahrady, která vyrostla po stranách silnice blízko středu města. V tu vteřinu se k ní snesl Vesmír. Od tvůrců zázraku ke mně doléhaly vzrušené hlasy, že se jim šichta krátí, že mají těch kytek dost, jejich stará je doma také pěstuje, co si to šéf vymyslel. Náhle prosekla vzduch věta, že hned po práci půjdou na pivo, já nemůžu, jdu na úřad, ale můžeš, to říkáš vždycky, vím, že jsi lakomec, tak ti zaplatím tři, taky moc peněz nemám, ale na pivo jo, bereme za dva dny, ať vidí, chrapouni, že se Technické služby mají dobře,..., a já slyším další hlas, vidíte, taková krása, to by nesvedl ani zahradník z Prahy, ta žluťounkatá je hezká, podobnou měla naše bába v kuchyni a pokoji, říkala, že ji z toho bolí celá hlava i vzadu, tak jsem jí to přemaloval, spotřeboval jsem dvě bedny piv a dvoje cigarety. Ale podívejte na tamhletu kytku, původně jsem ji chtěl vyhodit, nakonec ji mé ruce zachránily, poznám ji všude a za všech okolností, poznamenal jsem ji fixem, barva na barvu, jak tvrdím já. Když pojedu okolo, očkem na ni mrknu, při jízdě na kole silně zpomalím, to samé při jízdě škodovkou.
|
|
|
|
Napsat autorovi (Stálý) |
|
|
|
|
|
|