Nezmírající pouť… nespočetněkrát

Duše viděla
Nebeskýma očima
Království na zemi
Nic k pochopení

Pomoz mi uniknout z tohoto bytí
Toužím po odpovědi… můžeš mi pomoci?
Topím se v moři zneužitých vizí a roztříštěných snů
V uspávající iluzi… jsem ochromen

Rozptýlení nekonečna
Zbožný lidský nepořádek
Slepý k duším které míjí
Závěr z jedné vzpomínky

Pomoz mi uniknout…

Ochromen… hledím z okna na svět, který leží pod pláštěm mrazu
V bezútěšném omámení cítím jak mne spalují hledící oči, ale přesto tu nikdo není
Vytržen z reality, ve vědomí snů, víme, že entita utrpení čeká až nás přimkne na svá
Studená prsa, v prázdném pokoji
Probudíme se a je to pravda
Zdálo se mi o smrti slunce, probudil jsem se do prázdného rána
V prázdnotě jsem spatřil osud, protože to mrtvé světlo předvídá co bude…
Viděl jsem duši jak se smrtí vytrácí ze života a odchází do Elysijských polí vítána písní
Ale přesto stojím v pokoji naplněném soumrakem, sklesle pozoruji odchod spřízněné duše…
A nezní žádná píseň… jen klam ticha