|
Kam si jen lehnout
U tváří zůstal tvůj obličej
jako bys ani neviděl
Je duben a táhne od mezí
projdem zákeřné bezbezí
Kam se položit Tváříš se tělem ven
jako bys neměl ruce
a nemohl sáhnout pro sklizeň
Vzpomeň na náš litinový srpen!
Kůra opadla až na mě samu
Dřeň...
Vidíš? To jsem já
Kam ukrýt kosti
když praská led
V trhlinách se mihneš
- mrtvý sleď
smýkaný vodou
neuvěřitelných frází
Nevěřím ti!
Zkurvená jména všech mých těl
jež jsi pro má ouška zdrobňoval
už ne prsť hliníku
ale Al
Odejdi kam odrůstají hračky
kam jen lehnout Tě
vychladnout
Kam vyrůst svůj strom Od kořenů...
neproschnout | 
