Ježíšku
zas poneseš smrt jiným
do nemocnic
při nočních službách
naštvaných doktorů...
proč mi ji jednou nedoneseš
v podobě hebkého pánského svetru
do kterého bych se oblékla
a provždy usnula
v peřinách
jak saze ze svíčky
nebo vypadený chlup
z kočky?
To není přání
slabocha
nezvyklého bojovat
to je přání fénixů
a mě lidské slípky
co shořela již neščetněkrát
zkouškami tvého otce
(trpí-li člověk
je prý bůh nejblíž
to je fajn
aspoň na něj nemusím křičet)
zalévám svou směšnou fotku
vodou a glycerínem
sypu bílé chlupy myší
do sklenice od hořčice s víčkem
vzniká mi pod rukama
sněžná koule naplněná bolestí
se zdáním letu v povětří.