V marné naději, že prokousám díru

v předivu reality kafkovského vesmíru,

v nějž jsem byl vržen, coby proud genetických informací,

vysílám svou hmotu do labyrintu, kde se ztrácí

veškeré údaje o mé existenci.

Vřískám, lapen v propletenci

vinoucích se chapadel byrokracie

vysávajících mou příčetnost do baněk, kde uhnije.

Výsledný extrakt přivedou do varu,

vyvařená hmota pak ve formě nabude mozkovitého útvaru.

Vtlačí mi to do hlavy s použitím kleští,

všechno, co je vně i vnitř mé lbi tou bolestí třeští.

Všechno nasvědčuje tomu, že tak jako tak platit budeš.

Vlastně je úplně jedno, že fyzicky neexistuješ.

Visící cár kůže s hlavou plnou hoven,

vysáli mne, teď odpadku roven

válím se na skládce lidského odpadu,

vzezřením zapadám mezi tu humanoidní hromadu.

Vinen pouze svým narozením,

vyžírán parazity než v popel se změním.

Vlastně časem zjišťuju, že neúspěch už není

vůbec žádný překvapení.

Všeobecně: Vynaložená snaha znamená vždy profit,

vždy ale jen pro ty, co rozhodli se kvádro nosit.

Vázanka je metaforou démonických rohů,

věta: "Vždy rád pomohu!"

významem se rovná "Měl ses více modlit k Bohu."

Víš tak, že destinace je jistá,

vůbec ne eden, ne očista.

Vítej v Podzemní říši,

v němž k tvému jménu (ne hříchy!) si dluhy píší.

Vlastně i tvý jméno je psaný v numerech

vlastní tvou krví, místo inkoustu v perech.