|
| |
 |
|  |
Je půlnoc
a půlměsíc jako háček na ryby
visí z hladiny oblohy do tůní měst
a chytají se na něj pohledy a dělají se oka na punčochách
však my na odvrácené straně bdění
spíme i za ty, kdož bloudí na ostří žiletek
opilí a příliš mrtví než aby snili
a tak ještě než ráno sejmeme těla kabátů z popravčích vrchů předsíní a pohřbíme je na sebe
ještě než zabolí v očích nenadálý paprsek slunce
bodající do koutku oka jako Svatý Jiří draka do temnot
jen potajmu zas zbude utřít slzu bloudící po věky ve všech mých tělech
minulých i budoucích i v tom, které ti je právě ohněm
v soukromý impresionismus bolesti ze svítání
ve vídeňskou obrazárnu s vrzavou podlahou a tichem v obrazech
a začít den
však dnes by přibili Krista na hákový kříž a zveřejnili pitevní zprávu
v níž by stálo, že se vyhlašuje pátrání po světle
a pachateli lásky s děrami v zápěstích
s odměnou třicet stříbrných v dluzích a úvěrech
za živého i mrtvého a nejlépe za oboje
a pak by si nechali probodnout srdce sichrhajskou od metálu za odměnu
vyzvraceli by se a nazvali to pokorou
a autodafé z antidepresiv by nazvali štěstím
čehož jsou schopni
ti z Boschova obrazu
začne však den kdy bude vidět jediná hvězda
kterou jsme nazvali sluncem
a zahrady budou rodit listí a stíny okamžiků
pak probudím tě a vezmu do dlaní
abych vyvážil misky prachem tohoto okamžiku
a přidal
i sebe
|
|
|
