Umírat učit se a milovat

Nebyli jsme žena a ten kdo nosí oblek

a západ slunce byl docela jiný

když jsem odemkl dveře od mého bytu

kde má byla podle banky zatím jen okna a několik zdí

Chtěl jsem tě na matraci z IKEA obejmout tekutinami

ale ty sis chtěla povídat a kouřit cigarety

Tak to v lásce chodí

Tak to v životě chodí

Tak to chodí i ve světě který může být vše

co za něj prohlásíme

Téma nepotřebovala jsi téma zajímal tě právě ten svět

o něm jsi chtěla hovořit o něm jsi chtěla snít svět jsi chtěla žít

Nechtěla jsi poklekat před viditelným tvarem

sotva by se ti mohlo přihodit že sebe samu úplně přestaneš zahlédat

Pustil jsem k nám z přehrávače mluvčího jedné generace

protože jsem myslel že nám trochu popkultury neuškodí

avšak poprosila jsi mne o ticho

I prchavost žárovek tě rušila tedy jsem zhasl

Tvůj zneklidňující šepot

byl organizovaným zvukem který ze tmy tvořil vše

co tě trápilo doslova přeplnil naši přítomnost

Nebylo to fantazma nýbrž čirá každodennost

Jsme zbožím k prodeji

Pokrok a hrozby šíří se současně

Podléháme moci nad kterou by žasl nejen Orwell ale i Stalin a ti druzí

Lidskoprávní koště nedostatečně mete

Rebelové stále umírají otcové dál cvičí syny v boji

Osmý kontinent – Velký pacifický odpadkový pás

Dezinformace má nekonečno chapadel

v rámci uměleckého ztvárnění objektivního zpravodajství

Globální politika dál píše dějiny kamenem

Nejhlubší dna mořská kam nikoho z rozbouřených hladin

nenapadne jít hledat to co není pouhou modlou

A fangličkářství a službičkování a Absurdie a jiné hnojůvky

a jiné žvásty a spousta dalších věcí které tu ani nemusí být

jenomže tu jsou a kupí se & vrství a my voláme po změně

po katarzi po aktualizaci systému ale aby tohle všechno

za nás nakonec neprovedla Příroda sama či v nejhorším případě umělá inteligence

Potáhl jsem si od tebe z cigarety – bylas tak krásná a vlastně jsi pořád

když jsi rozrušená a s vesmírem nejednáš v glazé rukavičkách

Díval jsem se na tvou siluetu bylo ticho bylo dvojité teď

Jedno zjevené a jedno nezjevené

Dým stoupal jako ve francouzských filmech – pohladilas mne

Ano kdo nedostal za uši nemůže hrát blues

To byl ten důvod mého pocitu že ti mohu věřit

že když sis po chvilce prohrábla vlasy

přesně jsem věděl že chceš ještě říct

abychom si neubližovali protože jsme tady všichni ale neřeklas to

Nechalas slova mlčení a mlčení slovům

Pořád jsme nebyli ospalí a přestože na legrácky bylo trochu brzo

podělil jsem se s tebou o tajemství:

když chytíš padající list budeš šťastná až do konce roku