Jen tak pustím oči a čekám

první kolejí chodí vítr několika klasy

Letovice

moje stanice

kam mě děda vodil

na své pivo - velké

malý já sledoval všechny ty úžasné stroje

parní syčely pohybem

tmavé zrno rozeseli kůží

dívka automat

láká na černou kávu

ve všech stanicích prodává se

stačí aby vystavovala tvář k soudu – prodává sebe?

padesát korunek padá propadlem

drobky vrací mi - ona

přátelské je kvokání slepic

nikde neštěká ni jeden pes

šumí v plné zeleni

listnáči vlahým vánkem pleskají jaru

odrbaný zjev

mačká spoušť

obrací stránky knihy do vlaku

zvěčňuje ke svému čtení

jde napříč peróny

až v místa kde se míjí rychlíky

chodí škvírou ve smrti tam

i zpátky

pomíjí okamžiky

je divnej soudím ho

ba odsuzuju

mačká obrazy s vosami sloupů troleje

někdo ve stejné barvě vyhodil za vodiče BUFET

reklamu

podivín není podivín

podivín je umělec

měním soudek

nebeský čtverec o zdi tři metry

pozemsky mu schází okna

přebývá

poštovní schránka

přebývá člověk

dostal razítko do totožnosti

dostal trvalé být

nestále - brzdy kov na kov řežou vjemy na plátky

stanice Letovice

opyl Prahu

o kolik líp musíš psát mimo hlavní město?

o kolik líp musíš psát mimo město?

o kolik líp musíš psát mimo město a blázinec?

nevím

zatlačím oči do mříží

čmelák si přivlastňuje med - oplodňuje jetel u vody

k večeři vysypu vločky