1.
Až se probereš a nezakopneš o čistou košili, kterou by si snad šlo vzít na sebe,
a tvé vlasy budou cítit kouřem po další noci strávené někde tam dole ve městě.
Do kapsy to budeš mít zjevně pořád stejně hloubko a nebudeš ze sebe moci smýt,
vůni té ne zrovna levné holky a divné pocity, co se ti do paměti snaží vrýt.
Řekni si:
Ref. 1:
Nač karty míchat, naco učit se krást?
Vždyť stejně všechno spláchnou deště a čas.
2.
Až si večer lehneš a nebudeš chtít nechat si zdát žádné sny, protože víš, že s nimi přichází,
kostlivci ze skříní, noční můry a probdělé noci se svědomím černým, jak od sazí.
Když ve tvém životě nezůstane kámen na kameni a opravdu není co závidět,
a jediné co se nemění, je jiskrný film na očích, ať je nám kolik chce vlastně let
Řekni si:
Ref. 2:
Nač slunci spílat, házet na stěnu hrách?
Vždyť po nás stejně zbyde popel a prach.
3.
Až si budeš myslet, že plaveš jako sekera ke dnu a že nepřijde žádný nový den,
že stejně jako ta světská sláva, tak i život na tomto území v daný čas pomine.
Na vrcholku kopce budeš sedět a shlížet dolů, tam na bránu pekelnou,
pomyslíš si ať ji třeba ještě pár let, či aspoň chvíli nechají pro tebe zavřenou.
A říkáš:
Ref. 3:
Nač vášně dmýchat, naco stavět si hráz?
Vždyť stejně všechno vezme berňák a ďas.
|
