|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Den je jako jiný, kterým kamsi jdeme
svítí šedé slunce a světlo je bledé
vrány na obloze křičí svoje tekel
pod nohama leží do ulic padlé nebe.
Zdvíhá tělo moje z písku zase kotvu
vytahuji plachty na ráhnoví paží
před zrcadlem tvář si nasazuji znovu
a přemítám kolik duše moje váží.
Snad je jako oblak nebo mlha spreje
nebo jako slovo vzbuzeného ticha
kterým se nad rakví k růži cosi přeje
nebo kterým žena nad milencem vzdychá.
A tak píšu kruhy do bílého sněhu
jak se hledám mezi všemi svými stíny
které patří světlům ze druhého břehu
a my splácaní jsme z prachu jen a hlíny.
|
|
|
