|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Rozprostřel v ní spánek věčná svoje křídla
šustot jejich vláme v srdce nebes touhu
u jejího sedím u vyschlého zřídla
stěstí radost změní v černoširou duhu.
Křídla smutku náhle rozklenula duha
my pod nimi skryti na opačném břehu
zjevila se ona vlasy vějíř barev
barevnosti zástup skutečnosti sluha.
Vyvstáváš ty pro mě za branami zraku
cos' mě pohlcuje nevím osud jaký
dotklo se mě cosi poznávám tu bytost
padla zraku brána podoben já vraku.
Osud chtěl nás plouti
až v nebeskou duhu
staneme sklenuti
na řeky to pruhu.
Smysly naše tuší
že jsme tam a tady
v mysli já navštívím
duhu Ji a vody.
|
|
|
