|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Je brzy ráno
a město jak odvrácenou stranu Měsíce
olizují světlomety jako psí jazyky dlaně
to projíždějí ti
kteří neví, že šedí svou
přicházejí zhasínat v lampách
nejdříve od středu
až noc skončí jiskrou v poslední výbojce na periférii, která zapálí nebe
a do bran fabrik začnou proudit transfúze dělníků
kteří dávají pít krev do hrdel strojů
a jíst maso svých rukou soukolím
jako zálohu na oběd v závodce
pak překročíš za dne opilce i žebráky
jež klečívají tam v písku ulic jak Kolumbové na pobřeží nového světa
či za předjaří jak v dících
když slunce řeže v očích
žiletkou jakési pravdy
a tep jak řeku uzavřenou do podzemí
cítíš ve spáncích
když přiložíš k ní hlavu
k té, která sní sen, kterým jsi živ
a ještě neznaven tíží světla
ty, který navlékáš vlasy její jako nitě do jehel prstů
pak sešíváš rty své s jejími věčností políbení a v nevědomosti své
že město ještě
s patry věžáků nad hladinou
vysílá svá SOS ke hvězdám již světlem prvních bytů
však dole v hlubinách
ještě loučí se mrtví a vrací nám zpět těla
a dávají nám žíznit kocovinami
a závidí nám touhami, kterými nás pálí v slabinách
jaká když ústa padají ke klínu
a hovoří k nám zrcadly a tichem
však my hluší chceme být a slepí
tak nenecháme své rány otevřeny bolestem
a namísto krásných jizev, kterým bychom na konci mohli říkat oči
slepneme pod víčky
|
|
|