|
Je krásný den, svítí sluníčko, pracující radostně zpívají a tělo se ohýbá pod mrštným proutkem otrokáře. Jen jeden si nezpívá, jen jeden uhýbá tanečním krokem ranám bičíku...budeme mu pracovně říkat Franta...muž právě pracující na výkopu.
Jeho život nebyl žádná pohádka, narodil se za čtvero horami a třicetipětitero zase horami, takže za třicetidevatero horami. Jeho otec bojoval ve válce severu proti jihu, ovšem za západ, snad proto , že matka pocházela z východu.
Nikdy neměl lehký život. Už při narození se porodní báby všemožně snažily aby se nedostal ven, avšak po několika hodinách marného boje rezignovaly a Fanoš by na světě.
A tak vyrůstal v prosté vesnici.
Dny plynuly a plynuly, až v den 18. Fanových narozenin do vesničky zavedli plyn. To byla ideální příležitost, pro rodiče. Sbalili dětem čemodany a vyprovodili milá dítka s plynaři, se slovy, poznejte svět, nebo se alespoň naučte číst, holoto.
A bohužel mezi těmito chuďaty byl i náš hrdina.
Jeli dlouho, ono totiž kopat cestou výkop na plyn něco trvá, a tak byli ve městě vzdáleném 20km za necelého půl roku.
Za tu dobu František mnoho zesílil. Dlaně po každodenní práci připomínaly České středohoří a tváře dříve růžové se nyní osypaly. Ono vůbec to s tím osypáním byla podivná historie. Ani snad ne prototo, že by se na něm vyskytly, to mívají v jeho letech všichni puberťáci, šlo spíše o jeho vzdělání. Jestli se Vám zdá, že to moc nesouvisí, tak čtěte dál
Když se dopracovali do kýženého cíle, František byl velmi lačný po vzdělání, a tak docházel často do ob ecní knihovny.
Všestrannost a ohromná rozloha knihovny ho uchvátila. Doma byl jediným podobným textem návod k traktoru Zetor 35 VX ale ten nějaký nepřítel vzdělání polil hustou smetanou, takže stejně nemohla být o čtení řeč.
Z toho důvodu těchto 29 knih ranného socialismu Frantu naprosto ohromilo. Započal tedy své čtecí samostudim a měl by i úspěchy, kdyby jednou, když jeho beďary nabývaly opravdu na síle nepřišel do knihovny a po těžké práci neusnul. Jeho spánek nebyl klidný a po nepříjemném probuzení zji stil, že nějaký slepec čte jeho tvář. To ho šokovalo, utekl z knihovny a už se tam nikdy nevrátil.
Práce u plynařů byla hotova. Domů se mu nechtělo, ptal se tedy sám sebe, co dál, kam jít aby žaludek zůstal plný?
I tu se z ničeho nic vynořil dobře stavěný mladík v koženém saku s koženou aktovkou, jmenoval se myslím Kožený...a povídá:
"Mladý muži, jste ideální model pro mou firmu, nechcete dělat modela???"
¨To Františkovi velice zalichotilo. Že by si konečně někdo všimnul jeho hnědo zelených očí?
Asi hej, výskl si radostně a podali si ruce.
Ve fotostudiu byl naprosto přirozený, řekli mu dokonce, že jej není třeba vůbec vylepšovat, že je dokonalý, takže se František již brzy mohl podívat na svůj první billboard.
Byl sice na antikoncepci s nápisem:"Rozmyslete si to, chcete opravdu dítě?"Ale peníze to byly slušné...
Sebral se tedy a rozhodl se, že zaměstnání už má, mohl by se tedy poohlédnout po nějaké nevěstě nebo bytu, v nahodilém pořadí, nejlépe však nevěstu, která již byt vlastní.
Procházel se parkem, dělal gesta vábící samičky, kroutil se na diskotékách v rytmu bucharu, který tak dobře znal ze stavby plynovodu, ale pořád nic, nikde žádná kytička, kterou by mohl utrhnout a zlehka k ní přivonět.
Už si myslel, že jeho snažení bude marné a s nepořízenou se vrátí do rodné chaloupky, když se rozprskl písek, zapištěly gumy a přenádherná květinka, už zřejmě párkrát utržená, ne však zvadlá, vyskočila za zvuku střelby ze zánovního porsche. Rozhlédla se a běžela směrem k němu.
Stál jako zažezaný, nebyl schopen slova. Tolik krásy se k němu najednou přibližovalo v pravidelném houpavém rytmu a naprosto uhranulo jeho smysly.
Ale to už byla tady, ladným skokem přistála za Františkem a opětovala palbu po smykujících tmavě černých autech a řekla prosebně: "Zachraň mě cizinče...,"
To Františka ještě víc přimrazilo, chtěl jí toho tolik říct, zmohl se však jen na slabé chrčení.
Když viděla, že tenhle hrdina jí zřejmě nepomůže, pokusila se ještě jednou o útěk, to už však byli muži v pláštích u nich a dvěma omračujícími ranami je složili.
Probudil se v tmavé místnosti, dívka tmavých dlouhých vlasů ležela bezvládně vedle něj a poodrhnutá sukýnka odhalovala černé krajkové kalhotky.
To Františka rozrajcovalo. Zvedl se, olízl rty, upravil si poklopec a začal hlasitě bušit do železných dveří.
"Vy hanbáři, co jste to udělali!!!" Inu, to víte, František byl z církevní rodiny... I když to taky nebylo jednoduché... Když ho nesli ke křtu, zeptal se farář, jestli jej chtějí pokřtít nebo obětovat a rodiče neváhali nad druhou nabízenou možností, naštěstí vše dopadlo jinak a Franta žije dál...zpět ovšem k našemu příběhu.
Kráska se probudila a uklidnila Frantu, že nikdo nepřijde ať sklidní hormon.
Její prostoduchost byla úžasná, skoro jako maminka, pomyslel si a beznadějně se zamiloval.
Byli ve vězení už několik hodin a ticho zabíjelo. Franta se tedy rozhodl povědět dívce svůj příběh.
A tak povídal a povídal...někdo donesl jídlo a vodu...a zase povídal a povídal...dívka se pokusila oběsit na tkaničce...povídal a povídal...dívka se pokusila na taničce oběsit Františka...a povídal až konečně dveře klaply a vešel muž v tmavém plášti.
"Tak holubičky mám pro vás špatnou a ještě horší zprávu.
Tady za slečnu zaplatil její papínek 5 milionů, ale už nás viděla, takže smůla. Ty kreaturo můžeš jít, ale maximálně do pekel, muhehe zasmál se ďábelsky a namířil na Fanu svou trapnou devítku.
Jen stín pistole uvízl na Frantově nose, vyskočil, naznačil doprava, naznačil doleva, kolínko, hlavička a přímý volný mezi tyče. Jeho praděd totiž hrával za Manchester united a hodně toho vnuka naučil.
Černopláštník se skácel k zemi, byl zralý na chlapecký zpěv v kostele. Dívka vděčná za záchranu chytla našeho hrdinu za ruku a pelášili pryč.
Cesta nebyla lehká, ale pro hrdinu Frantova formátu nic neobvyklého : tři elektrické ploty, dva vodní přikopy s aligátory, minové pole a divize těžkooděnců .
Vše Franta zvládal mistrně, bil se jako pravý muž, škrábal kopal ječel a přitom všem stíhal skládat poklony své krásné společnici.
Když se pak dostali dostali do bezpečí a nejeden šrám, teda dva, ulpěly na Frantově tváři, byla Niki, tak se totiž jmenovala, tak unavená, že nebyla schopna mluvit a nepověděla víc, než pouhé ano.
Toho Franta využil, donesl něžně svou snoubenku do kostela a postavil ji vedle sebe.
Kněz se při pohledu na Frantu nedal pobízet, za chvíli prohlásil oba za manžele a proběhla nejúžasnější svatební noc všech dějin...jen nevěsta o ní nevěděla...buď to bylo únavou nebo se v průběhu podívala co se s ní děje.
Druhého dne Niki nemohla Frantu vůbec poznat.
Milování s ní na něj působilo jako ozdravná kůra lepší než jakékoliv lázně. Tvář se mu rozjasnila, vyčistila pleť, narovnala ramena a zůstal chlapec jedna radost, se s valy, kterému by mu mohl kdejaký nabušenec závidět.
Zkusila na něj promluvit a tu, světe div se, sršely z něj moudra, samá rozumná tvrzení, logický pohled na svět a pravý selský rozum.
Tak schoulila svou hlavu na jeho rameno, Franta ji přitiskl, políbil a poddal se krásnému milování, které se stalo víc než fyzickým....
Po několika letech založili podnik Lázně sexu a jejich příjemní zaměstnanci zušlechťují mládence i dívky dodnes.
| 
