|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Je modré světlo já poslouchám déšť
jakoby z rádia tiše si zpívá
že líc ta pravda je na rubu lež
mince však jediné, jak už to bývá.
V okamžik jediný splynulo všechno
co zde již bylo jen a zase bude
a co se zdálo být shořelo v jedno
co po nás navěky v písku hvězd zbude.
Po někom tečka snad jakoby za větou
po mě pár slziček na ostří trav
dopisy do láhve s šedavou vinětou
každý zde zanechá po sobě zpráv.
Dosáhne každý kruh pak svého břehu
pohledy v zrcadlech přetečou ven
a ústa neřeknou podobná stehu
abych se dozvěděl, kdo vlastně jsem.
Polibek dáš mi jak na rty svých dopisů
olízneš lepidlo tich z obou stran
a pošlem zprávu mých mlčení nebesům
doteky půlnocí zvoněním hran.
Však znáš ty fabriky tam, odkud jsem
kde ráno z okují odlévá déšť
a neznám města zde ani mých jmen
zde srdce zdají se sevřená v pěst.
|
|
|
