Zakývej trochu víc a bude po kolébce.
Zatím se ještě houpá sem a tam.
Odveď mne daleko, odveď mne jako slepce.
Klopýtám.

Tak jako králíček, jenž v nejčernější noci
nezavře oči docela,
protože vidět chce; jako polibek otci;
pod křídly anděla,

pod tímto zázrakem, pod smrtí, s níž jsem zrozen,
pod hudbou blížící se s tebou do rytmu,
cítím tvůj život, matko, jako sladký hrozen,
jenž odnímá mi tmu.

Vykřiknu. Vzbudím se. Sám jako nikdy dříve.
Ach ano, přijde chvíle ta.
Rozkýváš kolébku, která se nerozkýve.
Jakýsi holoubek vesmírem odlétá.