|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Je nula
sodíkové výbojky pomrkávají jak holky co to dělají pro peníze
a uvnitř nich slyším tichý pláč
který si šlapky nechávají na domů
jdu městem a nula stupňů je vlezlých jak reklama na psí žrádlo
a můj stín jde přede mnou
jak se mi umělé světlo opírá do zad
a já jdu v jeho šlépějích
občas se na obzoru mihne létavice
a shoří stejně rychle jako já
život je jenom kratičký záblesk
říkám si v duchu a vím, že noc tato se chýlí ke svému konci
neboť bledne nebe a tam září poslední opozdilá hvězda
jakoby někdo zapomněl zhasnou maják
nebo benzinku na křižovatce u jatek
nehledám slova
jen nechávám přijít své myšlenky
těm dobrým otvírám dveře
a na zlé pouštím psy
protože kdo je sám nemocný nemůže přece léčit
a i když jen tma dá vyniknout našemu světlu
pak jej nesmíme v sobě nechat zhasnout
a tak jdu
Pane na nebesích dej mi včas sejít z cesty
kdybych se ztratil v její jistotě
a zároveň abych zanechal své stopy jen tam, kde je to dočasné
tedy v písku nebo v srdci
jen v kameni prosím ne
neboť ten je vyhrazen sochám, věčnosti a zdem
a o sochách si ptáci myslí své
dej mi prosím ne sílu ale slabost
protože jen tak se skloním a odevzdám se beze zbytku
ať nechci nikdy a nikoho změnit
ale najít k němu cestu
aby i on došel k proměně
vím, řekneš:
„Ale Mirku, vždyť ti musí stačit, že píšeš básně
a vůbec
opiješ se a je a na druhý den ti není ani moc blbě
porveš se a většinou vyhraješ
zraníš a nepořežeš se o své ostří
jsi nafoukaný, drzý a přezíravý a to všechno jen proto, že máš strach být sám sebou, protože to je kolikrát nuda
lžeš a myslíš si, že to my tady nahoře nevíme a my děláme, že nevíme
půjčuješ své anděly úplně cizím lidem a nikdo ti neřekne ani půl slova
copak to je ti málo?“
není, ale přesně tohle už nechci
tedy
kromě těch dvou prvních a posledního bodu
Bože
protože co by to bylo za básníka
kdyby
se občas na tvou slávu neopil a nedal přes hubu silnějšímu
a kdyby si své anděly nechával jen pro sebe
a tak vím, že před tebe jednou předstoupím nahý
jako když jsem se ženou
a stejně tak směšný, když přitom zavírám oči
a tak jdu a je nula
a potkávám mrtvé i živé lidi
a mrtvé a živé psy
a mrtvé a živé hvězdy
a mrtvé a živé stíny
a mrtvé a živé věci
a mrtvé a živé děti
a mrtvé a živé kočky
a mrtvé a živé policajty
a smiřuji se
|
|
|
